nahoru

Nenápadný půvab paneláku

Andrej Halada 20. dubna 2006 • 01:46

Asi před dvěma lety jsem projížděl na kole Kobylisy a všiml si, že přímo na okraji téhle pražské čtvrti, hned nad přírodní památkou Okrouhlík, rostou nové domy. Nepříliš velký komplex budov vysokých čtyři pět pater. Domy hned nad strání mají pokoje s nádherným výhledem na celou Prahu. Ty druhé, které stojí v další řadě, už takový výhled nemají, ale pořád působí pěkně. Vedle vyrostla další čtvrť, zase trochu jiných domů, takže jsem odtud odjížděl s dojmem, že tu vzniká hezké místo k bydlení.


O kus dál jsem se ocitl v místech, kde stojí několik panelákových věžáků starých zhruba třicet let. Ty domy vypadaly hrozně, šedivé a oprýskané, na balkonech rozvěšené dost nevábné kusy prádla. Jaká sociální skupina obyvatel tu asi bydlí? Kontrast mezi novým a starým nemohl být větší.
Tím samým místem jsem jel před pár dny. Nové domy jsou skutečně pěkné, už obydlené, ale uvědomil jsem si, že jsou vlastně – pominu-li ty byty s vyhlídkou do údolí – na sebe docela nalepené a že si lidé asi budou dost koukat do oken. Když jsem ale opět jako minule dojel k těm pár starým věžákům, nestačil jsem se divit: nová fasáda je úplně proměnila, na balkónech žádné podivné prádlo a krámy, ale nová plastová průhledná okna. Díky barevnému nátěru vynikla i docela dobrá architektura budov (patrně z 60. let). Ale co víc: uvědomil jsem si, že tyhle domy jsou od sebe docela dost vzdálené a že do všech bytů proniká hodně světla. To se o nových domech říct nedá.
Nevím samozřejmě, jak vypadají staré panelákové byty uvnitř. Asi to nebude velká sláva. Ale ani ty nové byty, které se staví dnes, neoplývají většinou nadměrným prostorem (pokud si ho tedy nekoupíte). Lidé spíše šetří, takže standardní novostavbový třípokojový byt nebývá o moc větší než ten panelákový. Ale skutečným problémem je vždy prostor okolo nových domů. Místem se šetří všude. Snad nejčernějším příkladem takové úspornosti je soubor domů na Petřinách, které zhruba před deseti lety vyrostly v okolí tzv. hotelového domu. Tady si lidé skutečně koukají přímo do kuchyní, navíc hotelový dům s novým, postmoderním komplexem domů vůbec neladí.
Nechci tu nějak vůbec vyzdvihovat panelákovou dobu a panelákové bydlení. Ukazuje se ale, že i tenhle druh staveb měl své přednosti. Původní corbusiérovská myšlenka pochopitelně v průběhu let a pod tlakem socialistického nedostatku všeho notně zdegenerovala, ale sem tam se její kladné stránky projevily.
Myslím, že vybírat si dnes dobré bydlení rozhodně nemusí znamenat, že člověk půjde jen tam, kde se staví. I starší byty mohou mít svůj půvab, stačí jen z nich vykřesat jejich lepší stránku.

Andrej Halada