nahoru

Do trafiky pro Novu a spol.

Andrej Halada 7. dubna 2006 • 03:03

Do roka by v Česku mělo vysílat šest nových televizních stanic. Je to dobrá zpráva, ale ještě lepší by byla, kdyby do roka měla možnost sledovat každá domácnost nikoli desítku stanic, ale například čtyřicet nebo padesát.


Už jsem si zvykl docela na to, že doma naladím díky kabelové přípojce celkem třicet osm televizních stanic. Samozřejmě se nedívám na všechny (například stanice Extreme o extrémních sportech má u mě pořadové číslo 37; třicet osmička je parlamentní zpravodajství), ale zhruba takových dvacet nabízí takový program, ze kterého si můžu vždycky něco vybrat. Je to široká žánrová i stylová pestrost: čtyři české terestriální programy (ČT 1 a ČT 2, Nova, Prima), zpravodajské (ČT 24, BBC World, CNN, TA3, Euronews), sportovní (Eurosport 1 a 2, ČT 4, Galaxie Sport), hudební (MTV, VH 1, Óčko, Mezzo), dokumentární (National Geographic, Discovery, Spektrum, Animal Planet). Od doby, co touto nabídkou disponuju, na televizi vůbec nenadávám, naopak: je mi slušným společníkem, který skoro vždy něco nabídne. A vůbec to neznamená, že před obrazovkou trávím víc času.
Píšu o tom i proto, že nedávno jsem byl u kamárádky, která může přijímat pouze ony čtyři české standardní programy. Dívali jsme se na Krausovo Uvolněte se, prosím a pak … pak nebylo na co přepnout. ČT 2 nás nezaujala, Nova dávala šílenost jménem Prásk a Prima ještě větší hovadinu jménem VyVolení 2 (to by byl vůbec námět na další článek, ale připadá mi, že to už stejně nikoho nezajímá). Když si uděláte tohle minikolečko pro čtyřech kanálech, tak na televizi jako médium rychle zanevřete. Je to jako kdyby vám někdo říkal, jak skvělé je procházet se, ale umožnil vám to jen na vězeňském dvorku.
Že je v Česku dostupných tak málo stanic, je důkaz toho, jak je u nás televizní svět, jeho technologie i byznys, nevyspělé, jak pozadu jsme v tomto směru za západním světem a především za USA. Můžeme se stokrát vysmívat Američanům za to, že prosedí u televize tolik hodin, ale musíme také uznat, že to opravdu nemají jednoduché, když vědí, že vždycky v té bedně něco najdou…
Docela se tedy těším na situaci, kdy nabídka českých televizních kanálů bude připomínat návštěvu trafiky. Tam si taky můžete vybrat z několika celostátních deníků, regionálních tiskovin, desítek až stovek časopisů. Po roce 1989 se trafiky zaplnily zhruba do pěti let. Televiznímu trhu to sice trvá o dost déle, ale k procesu lze říct jedině: jen dál, jen více, jen rychleji.

Andrej Halada