nahoru

Zelený Baull 50 / Co dělat, když vám hra nejde?

Andrej Halada 4. dubna 2006 • 09:34

Cha, cha! Kdybych znal odpověď na tuhle otázku, tak už dávno nesedím u počítače a nepíšu články, ale jsem majitelem firmy, která na téhle odpovědi vydělává milióny…


Ale k věci: na dotyčnou otázku odpovídají v knize Klíč k českých hřištím - 6. díl někteří čeští trenéři. Většina odpovědí je spíše obecných, ale jsou tu přece jen dvě konkrétní rady. Ta první zní: najezte se. A ta druhá: jděte domů, zítra to možná půjde líp.
Pomiňme tu druhou radu, která je sice perfektní, ale věc neřeší. Tedy k první. Většina golfistů ví, že se hraje především hlavou a že špatná hra (když jindy dokážete hrát dobře) je do značné míry dána psychikou. Vliv na psychiku mají i chemické procesy ve vašem těle, které lze ovlivnit tím, že se najíte. Tělo na přísun energie zareaguje, změní se i hladina cukrů v krvi. Jde právě o tu změnu, protože bez ní se budete ve srabu plácat dál.
Mám s tímhle zkušenost. Loni jsem hrál turnaj na Ještědu a místní nejlehčí jamku, čtyřpar pouhých 229 metrů, jsem zahrál na šest, což při hendikepu okolo patnácti byla docela ostuda. V tu chvíli jsem byl otrávený a bylo mi jasné, že následující jamka, kterou byl navíc docela těžký třípar 165 metrů s vodou a stromy, hrozí dalším debaklem. Flajt před námi byl navíc pomalý, museli jsme čekat. A to je ještě horší, mít po zkažené jamce čas na přemýšlení o tom, proč a jak jste ji zkazili.
Jenže v tu chvíli jsem měl nápad. Okolo v lese rostly ostružiny, a protože byl zrovna přelom srpna a září, byly uzrálé akorát. Vlezl jsem do lesa (při vědomí, že stejně neodpaluju první) a začal sbírat. Za chvíli jsem jich měl plnou dlaň, vrátil jsem se ke spoluhráčům a nabídl jim.
A když jsem šel odpalovat, měl jsem už plné břicho chutných sladkokyselých plodů a poslal ránu rovnou na grýn…
Myslím, že v tu chvíli se projevilo několik faktorů. Za prvé to, že jsem „odešel“ do lesa. Byla to určitá změna rytmu, tempa, prostředí. Navíc jsem hledal ostružiny, takže jsem se musel soustředit na jinou činnost než hraní. Třeba i na to, abych si neroztrhl kalhoty. Těch ostružin jsem našel plno, tudíž hlubinná lidská potřeba hromadit byla ukojena podobně, jako když najdete míček a můžete si ho nechat. A taky jsem se dobře najedl, zaplnil žaludek a uklidnil nervy dávkou vitamínů. Přírodních, žádných umělých.
Čili poučení: když zkazíte jamku, udělejte něco nečekaného. Pokud to situace dovolí, jděte třeba hledat míčky do lesa. Nebo houby. Začněte cvičit. Proběhněte se (třeba za účelem vyčůrání se v lese). Převlékněte se. A samozřejmě se najezte. Nevím, jestli to skutečně pomůže, ale já těm ostružinám možná vděčím za to, že jsem ten turnaj pak vyhrál.
No a kdyby vám to přesto nešlo, tak se řiďte radou číslo dvě.

Andrej Halada