Už jste letos hráli venku na hřišti? Skoro drzá otázka, když většina hřišť byla před víkendem ještě pod sněhem. Ale ne všechny! Například v „golfových lázních“, jak se přezdívá devítce ve Staré Boleslavi, se už hrálo. Je to totiž jedno z nejníže položených hřišť u nás, pouhých 175 metrů nad mořem, takže je tu opravdu teplé lázeňské podnebí. V Boleslavi v pátek sice foukalo, ale devět nad nulou, ferveje velmi slušné, grýny hratelné. Sníh skoro nikde, zato hráčů hodně...
. Takže nic, zdá se, nebrání tomu, aby sezóna skutečně začala. I když asi ne na všech hřištích, takové Mariánské lázně (přes 700 metrů nad mořem) si budou muset ještě počkat.
Píšu o tom i proto, že jsem v neděli byl v jednom golfovém obchodě a tam potkal jistou dvojici golfistů. On byl elegán k pohledání: asi tak padesátník, viditelně movitý, masivní zlaté hodinky, modré džíny s vyšitým nápisem přes celou nohavici Dolce and Gabana, lesknoucí se hnědé polobotky. Mistr vkusu. Jeho partnerka taky podobně vyšňořená, taková odkvétající madame. Bavili se s prodavačem o tom, jestli se dá hrát. Prý že ne. Prý je všude bahno. To je hnus. A „na Konopí“ dokonce sníh, a do Boleslavi nepojedou… Ano, tyhle typy nejlépe odpálit driverem rovnou na Mars.
* * *
Stejně jako jste si mohli letos poprvé jít zahrát, mohli jste od čtvrtka do neděle poprvé sledovat na České televizi (ČT 4) přímý přenos Players Championship. Pokaždé tři hodiny, v neděli dokonce přes čtyři a půl. Nevydržel jsem se dívat s upřenýma očima pořád, ale na nedělní finále ano. Zpočátku trochu drama, pak ale exhibice vítěze Stephena Amese.
Pár postřehů:
Vůbec nejlepší na celém přenosu bylo, že jde vlastně o učebnici golfu. Především taktiky. Bylo poučné sledovat hráče, jak někdy riskují, někdy zase zahrají ránu na jistotu jen na fervej, nikoli rovnou do grýnu. I z pozorování švihu se lze vzdělat: pochopíte, jak důležitá je jeho plynulost a protažení až do konce.
Hřiště TPC Sawgrass bylo velice těžké, ale stejně vás překvapí, jak i ti nejlepší nedávají metrové paty, že jejich rány taky padají do vody, že hrají z rafu. Ale na rozdíl amatérů jsou po zkažené ráně schopni zahrát takovu, že zachrání par.
Hodně mě překvapilo, kolik je ve světové špičce hráčů s prokazatelnou nadváhou. Zkusil jsem to počítat a rozhodně třetina hráčů má menší či větší pneumatiku okolo břicha, která je přes tričko nebo svetr vidět. Třeba takový Els nebo Mickelson. Na kvalitu hry to nemá vliv, ale když někdo tvrdí, že golf není až tak fyzicky náročnou činností, má vlastně pravdu.
Zajímavé mi přišlo srovnání hráčů starších s mladšími, do třiceti let. Ti mladší jsou divácky zajímaví. Jsou oblečeni neortodoxně, chovají se uvolněněji, sympatická je jejich snaha vydobít si svou pozici na slunci. Například čtyřiadvacetiletý Kolumbijec Camilo Villegas, ten už je idolem: vizáž jako manekýn, ve finálovém kole křiklavý žlutý svetr a černá košile, a k tomu ještě skvělá hra. Kamera ho zabírala skoro pořád. A navíc tihle mladíci netrpí nadváhou…
Komentář Jaromíra Bosáka a Čeňka Lorence byl informačně nabitý. Musela to být pořádná fuška komentovat ve čtyřech dnech tolik hodin nepřetržitě. A na to, že to byla premiéra, podali velmi dobrý výkon. Jen mi vrtá hlavou, proč oba vyslovovali Johna Dalyho jako „deli“, nikoli „dejli“. To se čte jeho jméno podle těch čokoládových tyčinek? A on je tak tlustý právě proto, že je pojídá ve zvýšeném množství…?
