nahoru

Zelený Baull 47 / Nabitá šrajtofle čili nedůstojné placení trenérovi

Andrej Halada 14. března 2006 • 09:42

Jak se v Česku platí za hodinu tréninku golfovému trenérovi? Obvykle tak, že po skončené lekci na drivingu vytáhnete hned na místě peníze, dáte je trenérovi (pokud možno decentně, aby to neviděli kolemhrající golfisté), trenér vytáhne naditou šrajtofli, prachy zasune do už tučného balíku pětistovek a tisícovek a tím je „kšeft“ hotov.


O některých českých trenérech se říká, že se kdysi živili jako taxikáři, číšníci a že někteří dokonce vekslovali s valutami. Nynější způsob placení za jejich golfové služby by tomu docela odpovídal – je podobně nedůstojný a navíc nelegální; jako když jste s vekslákem šli do průjezdu a on vám tam vyměnil koruny za bony nebo dokonce marky. Za každou platbu by vám totiž měl trenér vystavit účtenku, sám by měl pak všechny získané peníze zdanit. Nevidím do daňových přiznání českých profesionálů, ale vcelku by mě zajímalo, co by na tenhle jejich druh „podnikání“ říkali na daňovém úřadu.
Sám jsem tuhle situaci s placením zažil u několika trenérů a vždycky mi bylo velice trapně. I když narazíte na slušného trenéra, je ten okamžik placení z ruky do ruky nepatřičný, ke golfu se nehodící. Jakoby do sportu, který se rád považuje za vznešený, vnikalo něco hodně přízemního. Takové ubohé obchodníčkování se zmačkanými papírky. Samozřejmě: kdyby měl svůj příjem trenér danit, okamžitě by přišel o část zisku, kvůli tomu by zvýšil svou hodinovou sazbu a bit by byl i žák. Samozřejmě je to tedy obchod výhodný pro obě strany. Ale nemá úroveň.
Obvyklý způsob, jak platit trenérovi, by byl prostřednictvím klubové či drivingové recepce. Na některých hřištích se to také děje, někteří trenéři tenhle způsob platby využívají. S trenérem se prostě před hodinou dohodnete na sumě, lekce proběhne, on vás pak pošle zaplatit do recepce. Tam vám dají potvrzení, že jste skutečně platbu provedl. Jenže to už vzniká určitý vztah mezi trenérem a provozovatelem drivingu, už je také tento „obchod“ zanesen v počítači, už by mohla přijít kontrola a ta by najednou zjistila, že dotyčný trenér má místo jednoho žáka denně třeba deset žáků. Ale že vykazuje jen toho jednoho…
Přes možné zvýšení trenérských poplatků, přes větší úředničinu by ale takový způsob placení byl příhodný. A věřím, že dříve či později se určitě na českých hřištích prosadí. I pro samotná hřiště totiž bude neúnosné, aby na nich působili trenéři, kterým sice nechybí profesionalita co se týče švihu, ale postrádají patřičnou úroveň ve smyslu obchodním.

Andrej Halada