Neodolal jsem golfovému nutkání a koupil jsem si nové hole. Sadu želez na ocelových šaftech. Tu starou jsem neměl ani dva roky, ale nějak mi přišlo, že grafitové šafty jsou moc pružné a že se železem bych mohl být přesnější. Vybral jsem si skutečně ty hole, které se mi líbily nejvíc a se kterými se mi také při zkušebních ranách hrálo nejlépe. Nešetřil jsem. Řekl jsem si, že když golf hraju docela často, když mi i vcelku jde, že si prostě koupím odpovídající výbavu a nebudu za škudlila (kterým jinak jsem).
Zatím to vypadá, že jsem neudělal špatně. Ačkoli vždycky razím heslo, že v holích to není, musím konstatovat, že dobré hole podpoří vaši hru. Grafitové šafty údajně prodlužují rány, u mě je to ovšem naopak. Šestkou namísto 145 metrů teď střelím 160 metrů (na simulátoru). Dokonce můžu hrát se čtyřkou, rány jsou vcelku rovné a dlouhé. Před tím jsem čtyřkou skoro nehrál, nějak mi to nešlo. Dřív jsem se „bál“ i pětky, tu teď beru do ruky vcelku bez obav.
Nevím, jestli je to jen těmi ocelovými šafty, anebo celkovou konstrukcí hole. Možná obojím. V každém případě jsem si vybavil situaci, kdy jsem si před deseti lety koupil úplně nové kolo s odpruženou vidlicí (před tím jsem měl pevnou) a poprvé jel rychle z kopce na lesní cestě. Zážitek byl nesrovnatelný, mnohem vyšší pohodlí, pružnost, vedení stopy, bezpečí atd. Připadá mi, že i s těmi novými holemi je to velký skok kupředu. Psychická důvěra jde ruku v ruce s technickou vyspělostí nástroje.
Znamená to snad, že bych teď měl tvrdit, že „v holích to je“? A že čím víc peněz do nich investujete, tím lepší výsledek uhrajete? Jinými slovy: že si golfové umění můžete koupit?
Tak to asi není. Technika skutečně jen podpoří a umocní vaši dovednost. Pokud hrajete hodně špatně, budete hrát jen o trošku lépe. Tedy špatně. Když hrajete dobře, budete hrát o trošku lépe. Hrál jsem s novými holemi už i simulátorový zápas v Erpetu, a stejně se rozhodoval na místním „dvorečku“, kde se šet jamek hraje jen s patrem a vedžkou. Bylo to klasické potvrzení teorie, že rozhoduje krátká hra. Ale na druhou stranu jsem na předchozích dvanácti jamkách asi neztratil tolik, kolik bych ztratil se starými holemi. Hrál jsem pak i simulátorové hřiště Old Course v St. Andrews (jak jinak, když se jmenuju Andrej) a hrál jsem jenom se železy – žádná dřeva, driver. A podařilo se mi ho zahrát jenom osm nad par. Takhle dobře jsem zatím nikdy nic nezahrál. Ale všechno se ukáže teprve venku, tam skutečně poznám, jestli „je to v holích“.
Mimochodem, mám teď jednu sadu želez doma navíc. Chystám se ji prodat – přidám k tomu dvě dřeva, jeden starší patr, dohromady je to dvanáct holí, kompletní set. Pro začátečníka ideální, je to na grafitu. Došel jsem s tímhle vybavením až k hendikepu 14. Hraju nalevo, je to pro leváka. Kdybyste o ni měli zájem, napište mi mail na halada@reflex.cz. Cena všeho je 8 900 korun.
