Mám tu náhodu psát páteční reflexovský sloupek, a protože další bude od některého z kolegů až v pondělí v roce 2006, je tohle vlastně poslední možnost říct něco pěkného v roce 2005. Takže…
Vystoupal jsem až ke konci Nerudovky a mířil vzhůru po Úvozu. Už nesněžilo, ale mraky pluly oblohou nízko. Jak Praha v noci svítí, její světla se od oblohy odrážejí. Vypadá to trochu jako o polární noci, jakoby ani nebyla tma. Vylezl jsem nahoru ke Strahovskému klášteru a díval se dolů přes na Malou stranu a Staré město, dokonce jsem dohlédl až k Žižkovu, a byl rád, že bydlím ve městě, kde jsem se taky narodil. Dívám se takhle na Prahu už docela dost let a pořád mi to stojí za to.
Když jsem se kochal, napadlo mě, že tohle je vlastně silvestrovská noc tak, jak bych si ji představoval. S krásnou zimní atmosférou, klidem a tichem. Bez všeho toho bordelu v ulicích, té skoro povinné radosti a veselí, které by měli všichni prožívat, protože 31. prosince se to přece dělá. A řekl jsem si: i když je rok 2005 o jednu vteřinu delší, jak nám teď sdělili světoví časoměřiči, pro mě už skončil. Přesně o 263 700 a jednu vteřinu dřív - zrovna v tu chvíli totiž bimbaly hodiny na svatém Vítu tři čtvrtě na jedenáct. Tak jsem si odchod starého a příchod nového roku oslavil ve chvíli, která se mi zdála pro tuhle událost nejpříhodnější.
Taky vám přeju, abyste do Nového roku vykročili stejně hezky. Za milé zimní noci plné sněhu. A abyste viděli, že ta noc fakticky stála za to, přikládám pár fotek, které jsem cestou noharu Úvozem nafotil.