V minulém sloupku jsem slíbil, že se dostaneme k sexu s gumovou pannou. Tedy ke hře na simulátoru, jak bývá někdy tento druh golfové hry nazýván. To označení je poněkud obscénní, ale docela trefně vystihuje rozdíl mezi hrou na zelené a virtuální trávě: je to „skoro-ten-samý“ zážitek.
K simulátorovém golfu je potřeba umět nejen dobře švihat, ale také je dobré znát specifika ovládání počítače. Například si musíte umět nastavit směr, kterým hrajete. Musíte se umět podívat na celou jamku z ptačí perspektivy, musíte znát čudlík „Profile“, který se hodí pro patování atd. Když tohle nebudete znát, vaše skóre poroste. Když se to naučíte, vaše skóre bude lepší, než kdybyste hráli na skutečném hřišti. To je prostý fakt: simulátor totiž „přidává“. Přidává nejen v metrické vzdálenosti vašich ran, ale díky funkci autopatování vám automaticky bere cokoli do dvou metrů od vlajky jako úspěšný pat.
Zprvu mi hra simulátoru byla skoro protivná. Ta tmavá kóje je ošklivá, než pochopíte celý systém, znejisťuje vás to. Ale když se to naučíte… Simulátor má přes veškerou svoji umělost několik výhod. Například potřebujete jen jeden míček - míčky totiž netrácíte. A nejenže neztrácíte, vy je dokonce ani nehledáte! To je najednou krása, jak ta hra odsejpá. Nikdo vás netlačí dopředu, na nikoho se netlačíte vy. Nečekáte, maximálně tak na vašeho soupeře, až odehraje. Nemůžete tu ani podvádět, počítač vám všechny rány dokonale sečte. Nemusíte s sebou tahat bag, nemusíte mít deštník – ten by se hodil jen za předpokladu, že na vás kolega nebo číšník převrhne coca-colu, kterou máte na stole.
Velkou výhodou je i to, že si můžete vybrat z docela slušného počtu hřišť. Ne, to nejsou žádné malé české devítky, to jsou velké americké osmnáctky. Virtuálně si prostě můžete zkusit zaobcovat s těmi nejlepšími … hřišti, samozřejmě, ne ženami (i když určitě už existuje něco jako virtuálním sex s Pamelou Anderson). A když vám nějaké hřiště bude připadat příliš těžké, není nic jednoduššího než ho „shodit“ a nastavit jiné, lehčí. Když se vám nebudou líbit mořské útesy podél jamek, můžete si vybrat třeba hřiště u horských velikánů.
Jedna věc mi ale na virtuálním golfu skutečně chybí: prvek naprosté náhody. Ne že by simulátor třeba nepočítal s tím, že zasáhnete větev. Ale kupříkladu zasažení běžícího zajíce jsem ještě nezažil (já ho neažil ani v reálu, ale ta možnost přece vždycky je…). Zajímalo by mě taky, jestli jde třeba míčkem vysklít okno nějakého domku, které na některých hřištích podél jamek najdete (třeba havajské Kapalua Bay). Anebo jestli jde trefit tu vzducholoď, co létá nad drivingem.
V každém případě je simulátor hezkou výplní nudných zimních dnů. Ale v reálu někde na zelené trávě - tam si člověk užije víc.
