Na západě Čech se golfu vždycky dařilo. K zavedeným osmnáctkám Vary-Mariánky-Cihelny předloni přibyla františkolázeňská. Devítky jsou v Lubech, Teplé, nová je v Hájích u letiště Olšová vrata, na karlovarském závodišti se už taky hraje na devíti fairwayích a osmnácti jamkách. Na jaře 2006 se pak otevře mistrovská osmnáctka v Sokolově. Klubovna tu už stojí, driving funguje, půlka hřiště je hratelná, ale zatím uzavřená, druhá půlka se dokončuje. Okolí je ještě hodně syrové.
Sokolovské hřiště patří Sokolovské uhelné a stojí na bývalé výsypce. Dříve tu stál důl, jáma po vytěžení byla zasypána. Zůstala neživá krajina bez duše. Je potřeba ji revitalizovat a v takovém případě se daný prostor obvykle zalesní nebo zatopí. Řešením bývá i vznik areálu pro volný čas. Kousek odtud už stojí vodní nádrž Michal s aquaparkem, po golfovém hřišti by na celé ploše pokrývající 200 hektarů měl vzniknout ještě zoopark a lesopark. Tohle je dobrá cesta: nezabírat kvůli golfu přírodní krajinu, ale využít a obnovit tu, kterou člověk (zne)užíval.
Na výsypce už jedno české hřiště stojí, devítka v Mostě. Je docela pěkná, ale je vidět, že její projekt vznikal ještě v době, kdy cílem bylo hřiště vůbec postavit. Ať už jakékoli. Dnes jsou nároky vyšší, je potřeba zvážit i ekonomická hlediska. Návratnost investic je v případě velkého resortu vyšší než u malé devítky. Proto tedy vznikl v Sokolově osmnáctijamkový areál s kompletním zázemím.
Hřiště má mistrovské parametry se čtyřmi odpališti, z bílých měří 6300 metrů. Zabírá plochu 100 hektarů, náklady se vyšplhaly ke 100 miliónům korun. Hřiště by si mělo na sebe svým provozem od počátku vydělat, ale pokud jde o vstupní investici, je návratnost v delším horizontu. Hřiště se chce orientovat ve značné míře i na německou klientelu, akce by v tomto směru měly být rozvíjeny v kombinaci hlavně s Františkovými Lázněmi.
Na hřišti je ještě vidět, co tu před nedávnem bylo. Ne všechny plochy se zelenají, mnohde je vyschlá tvrdá zemina. Má to ale svůj bizarní půvab: pruhy zelených fairwaí, vedle toho rozvrásněné kopce, pukliny, kameny, prach. Osobně mi tahle krajina vůbec nevadí, je hodně výrazná a zvláštní, industriální stavby na obzoru ještě zvyšují její jedinečnost. Ale chápu, že někomu se blízkost sokolovských paneláků nemusí líbit. Výhodou bylo, že architekt tu mohl s krajinou nakládat volně, přemišťovat zeminu podle svých představ. I díky tomu vzniklo pár vysoce atraktivních jamek, jako například č. 5, což je třípar 140 metrů, kdy pálíte na poloostrov z výšky dobrých 25 metrů. Je tu i několik vodních nádrží, které přispívají k vizuální i herní pestrosti.
Podle těch prvních devíti jamek, které nám byly ukázány a na nichž jsme mohli hrát, lze usuzovat, že hřiště bude patřit ke středně těžkým. Pětipary číslo 4 a 8 jsou například velmi úzké a technické, i když je prostor hřiště velký, fairwaye tu nejsou bůhvíjak široké.
Jsem sám zvědav, jak bude hřiště vypadat na jaře při otevírání. Jak mi bylo řečeno, krajina se za letošní rok neuvěřitelně změnila, hřiště vyrostlo hodně rychle, tráva se i díky vlhkému létu chytila. Jestli to půjde tímhle tempem, mělo by se z šedivého údolí a vršků stát místo kompletně zelené. A to se tu těžilo uhlí docela hnědé.
