Zelený Baull 21 / Jak jsem vyhrál pohár

V jistém golfovém časopise jsem se dočetl, že jedním z nejhezčích okamžiků v golfistově životě je, když vyhraje nějaký pohár. Je celkem jedno, jestli je to pohár klubu v kategorii hráčů se zelenými kartami, anebo okresní přebor žáků do 14 let. Popřípadě nějaký hezky dotovaný firemní turnaj. Důležité prostě je, že dotyčný golfista vyhraje.


Vždycky, když jsem uhrál nad 40 stablefordových bodů, a mohl snad stát na stupních vítězů, bylo to většinou na obyčejném hendikepovém dni, a tam se žádné ceny nerozdávají. Když jsem byl na turnaji, kde ceny byly, zase jsem měl HCP tak okolo 25, a většinou vyhrávali ti, co měli HCP 36 a snižovali hodně, nasbírali takových 45 i více bodů.
Jenže teď jsem se ocitl v kategorii HCP 18 a nižší, a to je jiné kafe. Hned jsem pocítil výhodu „útočení ze zadních pozic“. Hrál jsem před měsícem na Hluboké, zahrál při HCP 17 celkem 39 stablefordových bodů, a skončil čtvrtý. Škoda, mohl jsem mít pěkný pohár za 2. místo, kdybych dal poslední pat z jednoho metru.
Vynahradil jsem si to o minulých víkendech. Nejprve se v Motole konal Turnaj Miss Golf 2005. Asi mě inspirovaly ty krásné holky, které tam byly, možná i jedna velmi atraktivní dáma, která se mnou ve flightu hrála (byla prý kdysi také Miss); prostě jsem zahrál slušně, 84 ran, 40 bodů, bylo z toho druhé místo. A nádherný, zlatý pohár vysoký rovných 30 centimetrů. Moc pěkný výlisek, spodek ze dřeva, uprostřed z umělé hmoty, nahoře dokonce kovový, takže krásně zvoní.
No a tenhle víkend jsem jel na další turnaj, určený hráčům hrajícím na levou stranu (hraju nalevo). Konal se na Ještědu, to hřiště mám rád. A snad i proto, že mi moje sestra dělala kedyho, tudíž jsem se mohl soustředit jen na hru, stalo se neuvěřitelné: já ten turnaj vyhrál! 82 ran, zase 40 bodů. A dostal jsem další pohár, tentokrát trochu menší (23 cm), ale spodek má z mramoru. Pak zase umělá hmota, vršek z kovu, zlatem celý září. A k tomu mi ještě dali dvě lahve kvalitního vína, čokoládu a míčky.
Samozřejmě: takových pohárů se rozdává týdně plno. Samozřejmě: hrál jsem vždy ve skupině čítající okolo deseti hráčů, takže konkurence nebyla veliká. Ale stejně jsem měl z obou pohárů obrovskou radost. V takové chvíli se ve vás ozve vaše ješitnost, osud hezky zabrnká na strunu vašeho ega. A proč vlastně člověk hraje golf? Proto, aby měl ze hry radost, ale taky proto, aby se mu hra dařila, aby byl čím dál lepší, aby … vyhrával. To je podstata sportu, tedy i golfu.
Přeju všem ten pocit, když vám předávají umělohmotný pohárek Made In China. Když pak stojíte uprostřed, pózujete pro fotografa a víte, že v tenhle okamžik jste vy ten vítěz. Je to radost. I když trvá jen chvilku.