Tak jsem konečně neodolal a koupil si digitální fotoaparát. Už jsem byl v redakci trošku za staromilce, ale hlavně mě už nebavilo tahat se s velkým Nikonem F 70 a těžkým objektivem. Když jsem jel na kole, vezl jsem s sebou víc než kilo a půl. I když fotky bývaly krásné. Tedy: když mi je v labu dělala slečna, která je uměla dělat.
To tenhle foťáček se mi vejde do kapsy. Pouhých 200 gramů. Fuji 550, má 6 milionů mega, umí v podstatě to samé, co Nikon. Zoom je horší, nemá těch mých někdejších 28-200, jen 32-130. Ale stačí. Kdybych oba přístroje porovnal, tak digitální kompakt má hlavní nevýhodu v tom, že s ním nejde fotit příliš rychle, pohotově, na reportážní fotky není. Hledáček je malý, ukazuje jen 75% obrazu, není to jako „prodloužené oko“ u zrcadlovky. Ale právě ta praktičnost, že ho můžete brát kamkoli, mu zase přidává body.
A pak je tu samozřejmě digitální technologie. Nekonečnou výhodou je, že můžete sekat jeden obrázek za druhým, pak je zase mazat, fotit všechno a ze všech úhlů, ve všech variantách. Když pak jedete z výletu domů, hnedka ve vlaku už lze vybírat, a pak ještě doma u počítače… Tahle technologie trochu plodí nadprodukci, ale to jen v případě, že nevíte, co máte fotit. Když máte jasnou představu, tak vám jen umožňuje ji co nejlépe realizovat.
Velkou výhodou digitálu je i to, že si fotky můžete sami upravovat, nejste závislí právě na té slečně z labu. Trochu mi to připomíná dobu, kdy jsem dělal doma černobílé fotky a mohl si sám určit výřez, něco si tzv. nadržet, dohnat kompoziční či expoziční chybu. Bohužel ten krásný smrad vývojek a ustalovače, to temno komory chybí. Ne, tohle už není někdejší ruční pre-moderní práce s pevnou hmotou, to je trošku sterilní, post-moderní práce s virtuálnem. Ale zase je tu mnohem víc možností, co s fotografií dělat. Je co se učit, co objevovat.
Asi teď působím jako malej Jarda, který objevuje už dávno známý svět. Ale ať si! Mám prostě radost z nové hračky. A abych doložil svou novou vášeň, přikládám k tomuhle článku pár fotek. Pořídil jsem je minulý pátek, o víkendu a během týdne při svých výletech na kole. Ty stromy, to je pražská Stromovka. Ta elektrárna, to jsou Počerady v severních Čechách. Mám prostě slabost pro industriální krajinu, i když občas působí depresivně (hlavně v zimě). Ten kopec se silnicí, to je hned vedle industriálna, České středohoří. Golfové hřiště je v Mostě, postavené na bývalé výsypce. Je u dostihové dráhy. Velmi dobře zrekultivovaná krajina. Ta zvláštní budova, co připomíná kostel, to je bývalá synagoga v Nové Cerekvi na Vysočině. Úžasná stavba, bohužel hodně poničená. A kameny, to je přehrada Sedlice, blízko ní je klášter Želiv. A nakonec trochu tajemný pohled do dálek přes dalekohled na Ještědu.
Tak co, fotí pěkně, ne? (Foťák, samozřejmě…)
