Minulý týden jsem trávil na Moravě, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, ale samozřejmě jsem si vzal s sebou hole a vyzkoušel pár hřišť v blízkém i vzdálenějším okolí. Osmnáctka Slavkov je sice zařazována mezi nejlepší česká hřiště, ale abych pravdu řekl, z hlediska krajiny se například Karlovým Varům či Mariánských Lázním nevyrovná. Je to solidní hřiště s mistrovskými parametry, z většiny partií na hřišti je hezký výhled do okolí, ale vedlejší pole a blízká frekventovaná silnice celému resortu trochu ubírají na kráse.
Z Uherského Hradiště je to jen kousek do Zlína, kde v blízkém Kostelci najdete malou devítku hned vedle hotelového komplexu s bazénem, fitness a jiný blbůstkami. Devítka vznikla na hodně strmých svazích místního kopce, nacpat sem devět jamek byl docela výkon, některé jsou na hranici hratelnosti, ale jinak je to příjemný areálek. Vážit sem cestu jen kvůli němu až z Čech asi nemá smysl, ale při dovolené si sem jít zahrát – proč ne?
Jestli ale má smysl jet kvůli nějakému hřišti z Prahy 250 kilometrů, pak je to určitě hřiště Sokrates v Kořenci na Drahanské vrchovině, asi padesát kilometrů severně od Brna. Z hřiště je nádherný a daleký výhled na Žďárské vrchy na Vysočině, všech osmnáct jamek se rozkládá na nevelké ploše 60 hektarů. Je to chytře vymyšlené hřiště, sice bez mistrovských odpališť, ale běžnému golfistovi bohatě postačí. Ale co je hlavní: cítíte se tu nesmírně domácky, panuje tu dobrá atmosféra. U hřiště je architektonicky nápaditá klubovna-srub, na hřišti najdete takové jemnosti, jako např. kamenný můstek ve stylu můstku na St. Andrews. Kameny a kamenné valy jsou vůbec častou součástí hřiště, dotvářejí jeho přirozený charakter (v tomhle se hřiště podobá českému Čertovu břemeni). Před klubovnou stojí veliká socha radujícího se golfisty, je dílem jednoho ze zakladatelů klubu, sochaře Miloslava Buřivala. Celý areál v sobě výborně spojuje sport s duchovnem, a právě to se mi líbilo. Ano, tohle místo má nějakou „myšlenku“, je to něco víc než jen prostý sportovní klub.
Zajel jsem i na jedno z nejstarších českých (moravských) hřišť, na malou devítku do Svratky. Na ní je vidět, jak vypadá hřiště, kde zasázeli stromy před šedesáti lety. A tedy jak budou za šedesát let vypadat ta dnešní hřiště vyrostlá na polích. Je to pěkný pohled, stromy vytvářejí podél fairwayí aleje, hraje se tu hezky. Po sportovní stránce už hřiště dnešním parametrům moc nevyhovuje, ale zase má tohle místo svou atmosféru.
A nakonec Svobodné Hamry, které jsou od Svratky vzdálené jen pár kilometrů. Tady se podařilo vytvořit hřiště na loukách mezi lesy, je to na rozdíl od kopcovité Svratky rovina, jamky jsou občas trošku dálnicovitého typu. Ale je to pěkné přírodní a přirozené hřiště celé obklopené zelení, vhodně vybraná lokalita.
Když jem dohrával ve Svobodných Hamrech ve dvě odpoledne, bylo už daleko přes třicet stupňů, šílené vedro, jen ze mne lilo. Tak jsem sbalil hole a jel se koupat do blízkého lomu, kde byla studená i čistá voda. Občas to chce změnu a plavání je taky pěkný sport. Nicméně brzy bych tu rád popsal své dojmy z nově otevřené devítky v Hodkovičkách…
