Vybrat vhodné místo pro golfové hřiště není jen tak. Jděte se podívat do pražských Hodkoviček, kde bude od července otevřeno nové devítijamkové hřiště (zatím tu je šest jamek). Nádherně zkultivovaný kus krajiny, nádherné hřiště. Přitom stačilo málo: zbourat stavby vedlejší betonárky a pročistit pruh země podél Vltavy, kde během pár desítek let vyrostly stromy, ale také plno křovisek. Tomu říkám vysoce efektivní využití jinak nevyužitelné půdy, tomu říkám ideální prostor pro hřiště...
. Dalším skvělým prostorem je údolí říčky Klabavy u Plzně, kde vyrostl areál Dýšina. Také tady bylo plno náletových dřevin, zbytků pro průmyslové výrobě, a najednou je z toho zanedbaného kusu krajiny jedno z nejhezčích hřišť v Česku.
Jenže budují se i jiná hřiště. Ta, která rostou na bývalých zemědělských lánech. A ty už zdaleka tak hezká nejsou. Chybí tu především stromy, ty nově zasazené jsou zatím malé, neduživé, od větru často ohnuté. Dalším problémem je, že pole bývá až neskutečně nudně rovné. Jak tu lze vytvořit zajímavé jamky? Prakticky nijak, musíte prostě počkat, až ty nově zasazené stromy vyrostou a vytvoří přirozená přírodní zákoutí. Jenže to trvá nějakých dvacet, třicet let. A i pak to bude hřiště spíše fádnější.
Samozřejmě: každé golfové hřiště je dobré už jen svou existencí. Ale při pohledu na některá polní hřiště si říkám, jestli ta veškerá lidská aktivita i peníze nesměřují trochu špatným směrem. Několikrát jsem v poslední době na podobných polních hřištích hrál a vždycky to bylo spíš utrpení. Nejhorší to je ve chvíli, kdy praží slunce a vy jste na takovém „poli“ nemilosrdně vystaveni vedru. Z příjemné procházky se náhle stává trmácení od jamky k jamce, vaše chůze se stává malátnou a kvalita hry pochopitelně klesá. Každá jamka vám navíc připadá stejná jako ta druhá, fairwaye se mění v nudné dálnice. Litujete, že jste na takové hřiště jeli.
Myslím, že někteří majitelé hřišť si neuvědomují dostatečně, co vlastně golf je. Není to jen hra sama, je to hra ve spojení s přírodou. Právě příroda okolo dodává hře ten pravý šmak, dokonce si dovolím tvrdit, že má vliv i na kvalitu hry. Když se vám hřiště a okolí líbí, tak hrajete dobře. Když nejste spokojeni, hrajete špatně. Stavitel hřiště by prostě neměl jít proti přírodě, ale měl by jít ruku v ruce s ní, měl by využít všech rozmanitostí, které krajina nabízí.
