Jiří Paroubek má skutečně nezáviděníhodnou pozici. Na vládnutí má jenom rok a dva měsíce. Hodně krátká doba. Bude premiérem, ale zároveň bude mít vedle sebe coby šéfa strany Grosse, který těžko skryje svou ukřivděnost. Paroubek vstupuje do úřadu ve chvíli, kdy sociální demokraté stojí jako strana za starou bačkoru. O Paroubkovi se ví samé špatnosti: je to šedivý ouřada, který nemá charisma, zato se vyznačuje úřadnickou zpupností a důležitostí. Ostatně jeho prohlášení týkající se médií budí téměř strach. Za komunistů udělal docela slušnou kariéru, ovšem ona oblast „restaurací a jídelen“ byla rájem podivných kšeftů a podpultových obchodů.
Jenže jak jistě všichni víme, když je někdo na dně, tak se od toho dna může odrazit. Anebo když čekáme, jak to všechno bude strašné, tak jsme pak třeba překvapeni, že ono to zas tak hrozné není. Od Grosse například mnozí očekávali nový styl v politice, ale když se ukázalo, že je to muž starých časů, byl o to víc zatracen. Od Paroubka nikdo nic nečeká – když bude stát za tu starou bačkoru, jen se potvrdí naše předpoklady. Jinak může jen překvapit.
Z Paroubka mám asi jako všichni taky divný pocit. Ale na druhou stranu: je to prý pragmatik, který drží slovo. Žádnou sebevražednou politiku dělat nebude, bude určitě chtít působit lépe než jeho předchůdce, aby se v politice mohl udržet ještě dlouhou dobu. Jako bývalý člen socialistů v období komunistů určitě moc dobře ví, co je to politický kšeft. Umí plout a nebýt stržen do propasti. Když se svým pragmatismem uspěje, možná stoupnou ČSSD preference a ODS se bude za rok docela divit.
Grossgate končí tak, jak měla skončit už před dvěma měsíci: premiér-lhář odchází, vláda jede dál prakticky ve stejném složení. Na celé aféře je dobrá jedna věc. Ukázala, že politik, když mluví nepravosti, není nedotknutelný. Je dobře, že novináři a celá společnost Grosse k jeho kroku donutili. Ale že to trvalo…! Příště už snad provinilci půjdou rychleji.
