Pupendo - nadhodnocený film?

Kolega Tomáš Baldýnský v Reflexu, Mirka Spáčilová v MF Dnes, Dominka Prejdová v Respektu. Co mají společného? Všem se líbilo Pupendo a napsali to ve svých recenzích. Líbilo se jim dokonce moc, až jsem měl dojem, že Hřebejkův film je událost na úrovni Ostře sledovaných vlaků, Kalamity, Hry o jablko, nejlepších svěrákovských komedií...

...
Jenže Pupendo je jen řemeslně dobře zrežírovaný film, slušně zahraný, ale příliš dlouhý a se slabším scénářem. Kdyby byl takový film vystaven skutečné konkurenci, a ne polotovarům, které se dnes v našich končinách točí, byly by jeho nedostatky vidět mnohem víc. Jaké? Kupříkladu to, že Polívka režisérovi tu a tam úplně utíká a hraje si, co sám chce (ať už to do celku zapadá nebo ne), že scéna nahé Vilmy Cibulkové je sice efektní, ale bezúčelná, že Liškova role je bezvadná, ale do filmu se nehodí a navíc tu herec předvádí totéž, co už předvedl ve Slámových Divokých včelách, že režisér přehlédl detail, že Žbirkova píseň Katka, která ve filmu zní, je z roku 1985, ale děj se přitom odehrává v roce 1981... Ale nejvíc mi vadilo, že film skutečně nemá lepší scénář, jsou to jen nahozené výjevy a scénky, chybí dramatičnost a sevřenost, vyváženost. A samozřejmě se tu opakuje už známé schéma Pelíšků, tedy dvě rodiny, mladí a staří.
Opět se také opakuje to, co známe z případu Kolja, Tmavomodrý svět, Musíme si pomáhat. Vznikne ucházející film ve svém žánru (rodinná komedie, drama), ale je automaticky nadhodnocen, vydáván za výtečné a hluboké dílo. Film má masivní propagační podporu, tvůrci rozdávají rozhovory, které s nimi mnohdy dělají pozdější recenzenti, těm je pak nepříjemné napsat věci drsněji, pravdivěji. Když na film přijde i několik set tisíc diváků, nebo dokonce přes milion, automaticky se snímek zařadí do „zlatého fondu“. Jestli tam ale skutečně patří, to poznáme až za dvacet třicet let.
A možná za těch dvacet třicet let, když se někdo bude chtít podívat, jak to u nás chodilo v 80. letech, sáhne raději po filmech, které v té době byly natočeny. Například Vrchní, prchni, Džusový román, Nejistá sezóna, Prodavač humoru, Dům pro dva atd. Atmosféra reálného socialismu, času plného bezčasí a marných snah, je tu zachycena jaksi autentičtěji, věrohodněji.