Jára Cimrman by prý vyhrál v anketě o Největšího Čecha. Jenže byl coby neexistující osoba z dalších kol soutěže vyřazen.
Upřímně řečeno: nevěřil jsem tomu, že Cimrman dostal od diváků v prvním kole hlasování nejvíc bodů. Nevěřil jsem, že Češi jsou až tak recesističtí, že by jim byl protivný každý projev národní hrdosti, a tudíž by v tak masové míře hlasovali pro komickou Járovu figurku, která je vlastně negací celé soutěže. Češi se samozřejmě baví Cimrmanem i Švejkem, ale stejně tak dokáží být docela národně hrdí: například když vyhrajeme ve sportu. Tenhle dojem se mi potvrdil - dověděl jsem se totiž, že Cimrman skutečně dostal nejvíce hlasů, ale pouze v jakési interní kategorii „fiktivních osobností“. Ovšem z Kavčích hor při mediální prezentaci omylem pustili do světa zprávu, že Cimrman by vyhrál absolutně. No, je to trochu Kocourkov, Liptákov… Ale je pravděpodobné, že nejvíce hlasů dostaly asi osobnosti typu Masaryka, Karla IV. Husa, Žižky, Komenského, popřípadě zástupci kultury jako Karel Čapek, Bedřich Smetana, Božena Němcová, Antonín Dvořák, nebo Jan Werich.
Proti Cimrmanovi nic nemám, ale nevadilo mi, že ho ČT vyřadila. Osobně by se mi totiž jako největší fiktivní Čech více líbil třeba Ferda Mravenec nebo Mirek Dušín. Jsou to nápaditější jména, navíc znějí česky. To Járovo je přece jen dost očekávatelné a navíc zní tak nějak divně, rakousko-uhersky...
Mnozí namítají, že když má tahle soutěž něco vypovídat o českém národu, tak má vypovědět i to, že jsme takoví vtipálci, že volíme Cimrmana. Jenže tak to není. Soutěž má svá pravidla a ty říkají: „Hledá se největší osobnost naší historie a současnosti. Může to být kdokoli, kdo se narodil nebo žil na území Čech, Moravy a Slezska.“ A Cimrman není součástí naší historie ani současnosti. Je součástí naší fantazie. Je to půvabný český výmysl, sen o tom, co bychom dokázali, kdybychom mohli… I proto jsem rád, že díky Cimrmanovu vyřazení může vyhrát člověk, který jen nesnil, ale taky něco opravdu velkého dokázal.
