nahoru

České typy

Andrej Halada 26. listopadu 2004 • 01:28

Německou poslankyni chtěl pražský taxikář okrást čtyřnásobně vyšší sazbou. Stará písnička. Osobně jsem s taxikáři podobný problém neměl. Nemyslím také, že by existovali nějací vyloženě slušní taxikáři, kteří nikdy nikoho neokradou, a zavilá mafie, která okrádá všude a každého. Jsou to podle mého soudu z velké části čeští podnikatelíčci, kteří, když se naskytne příležitost, využijí ji. Když například otevřu taxikářské dveře, ryzí pražštinou a střízlivým, nikoli opileckým tónem pronesu: „Vezmete mě na Kulaťák…?“,

je taxikáři asi jasné, že jsem Pražák a že možná budu i vědět, kolik to na nynější Vítězné náměstí (kdysi VŘSR) je a že okrást mne by bylo pošetilé. Když ale osloví taxikáře cizinka hovořící německy, která nastupuje na nádražním štaflu, z taxikáře slušňáka se rychle stane taxikář podvodník. Vzpomínám vždycky při téhle příležitosti na Musilův román Zmatky chovance Törlesse: praví se zde, že člověk není v jádru ani dobrý, ani zlý, jen vnější okolnosti z něj dělají bestii či dobráka. Ano – vnější okolnosti je potřeba upravit, aby taxikář nekradl, když se mu naskytne příležitost. Těmi okolnostmi ale myslím nejen přísnější postihy pro ty, kteří budou při okrádání přistiženi, ale samozřejmě i celkovou atmosféru ve společnosti. Když takový taxikář na svém štaflu čte v přestávkách mezi jízdami denní tisk a tam zjišťuje, kolik kdo zase vytuneloval a prošlo mu to, pak se mu nelze divit, že si také chce přijít na své.
Od taxikářů k jiným českým typům. Jak na povrch vyplouvají další utajené telefonáty fotbalového manažera Horníka, stává se z celého českého fotbalu fraška. Snad tlak sponzorů přiměje činovníky k razantnějším krokům, ale moc tomu nevěřím. Tohle je totiž ještě víc než Augiášův chlév – to je chlév, který lze vyčistit jen obrovskou detonací, výbuchem, který vše zničí a na vzniklém kráteru se vystaví nová budova. Radikální návrh uzavřít na rok nejvyšší českou fotbalovou ligu se zdá být skutečně jediným možným řešením. A když je řeč o Horníkovi – nedávno mne napadlo, že tenhle podivný boss českého fotbalu je fyzicky trochu podobný jinému českému bossovi: Františku Janečkovi. Oba světáčtí pánové, co si potrpí na jistý nevkus a jsou ryzí ukázkou toho horšího z českého podnikatelského světa. Oba jistě velmi schopní, pracovití, pro byznys a „vztahy“ velmi talentovaní, ale ty výsledky…
Ale soudit český národ podle taxikářů, Horníka a Janečka nelze. Zrovna teď totiž čtu knížku sloupků Michala Horáčka, vycházely v Lidových novinách. I tahle výjimečná osobnost přece reprezentuje češství. A i když začínal v jakémsi polosvětě hazardních hráčů, došel nakonec daleko a vysoko a něco dobrého vytvořil.

Andrej Halada