Turecko by rádo vstoupilo do EU. Asi každý by rád byl členem spolku, který je bohatý a který určuje dění. Evropská unie zase ví, že členství Turecka v EU se jí může vyplatit. Rozšíří se trhy o dalších 65 milionů obyvatel, navíc se tím dokáže, že i muslimský svět může být civilizovaný a může se řídit moderními právními i společenskými normami. Uplatňuje se tu integrační strategie, kdy je lepší vtáhnout problematickou osobu do vzájemných vazeb a tím ji přinutit respektovat pravidla hry, než tohoto člena vyhánět - protože pak ho nelze kontrolovat a on může provést cokoli nepředvídatelného.
Z hlediska dlouhodobého je tedy vstup Turecka do EU logický. Je to země blízká Evropě, turistické centrum pro mnoho Evropanů, nejsekulárnější a jeden z nejvyspělejších muslimských států. Jenže na druhou stranu Turecko leží a bude vždy ležet z větší části v Asii, má výrazně odlišné společenské normy dané jiným náboženstvím a historickým vývojem, než jakým prošla za posledních tisíc let Evropa. Navíc se stále potýká se stínem nevyřešeného národnostního konfliktu. Atatürkova „kulturní revoluce“ 1. poloviny 20. století je sice z pohledu Evropanů krokem vpřed, ale z pohledu Turků je to sporná záležitost. Byla přerušena přirozená kontinuita, země násilím poskočila o desítky, stovky let dopředu ve svém vývoji.
Není tajemstvím, že velká část obyvatel západní Evropy se dívala na rozšíření EU o postsocialistické státy s nedůvěrou. Rozdíly jsou stále veliké, i u nás na mnoha místech vidíme, že standardů zemí jako jsou Rakousko, Holandsko, Švédsko atd. nedosahujeme. Ano, byla to oprávněná obava a kdyby nás Západ nechtěl, nebylo by se čemu divit. Leč Západ se ukázal být velkorysý – i pragmatický.
Míra pragmatismu a velkorysosti bude ale muset být v případě Turecka podstatně vyšší. Zkuste si upřímně odpovědět na otázku, jak byste hlasovali, kdyby se vás někdo v refenrendu zeptal: chcete Turecko do EU? Chcete rozšířit volné hranice až k hranicím Sýrie, Íráku a Íránu? Chcete volný pohyb šedesáti miliónů muslimů po křesťanské Evropě? Nevím, zda by česká společnost na tyto otázky odpověděla ano. Spíš ne.
Až Turecko do EU vstoupí (a že se tak stane, je velmi pravděpodobné), bude to skutečně kardinální zkouška nového světového řádu. Řádu, v němž by principy demokracie a ekonomické zájmy měly převýšit národnostní i náboženské animozity. Mohl by to být důkaz, že pilíře západní civilizace jsou opravdu pevnými a těmi nejlepšími, jaké lidstvo vymyslelo.
