Jak jsem hrál golf s Dominátorem

Reflex patří firmě Ringier a je to firma hodná ke svým zaměstancům. Umožnila mi účastnit se golfového turnaje Ringier AAA Auto Cup, který se hrál na Karlštejně (jen se mě proboha neptejte, proč to Ringier pořádal zrovna s AAA, když jsme o nich kdysi tak hezky psali; to fakt netuším). Normálně bych si na Karlštejn jet nezahrál, stojí to dost peněz, takhle jsem to měl zadarmo.


Na turnaji bylo hodně sportovních osobností. Hokejisté Hašek, Prospal, Hlaváč, Hrdina, atlet Šebrle, tenista Hřebec… Koukal jsem na startovní listunu a zjistil, že jdu ve skupině s jistým J. J. Jacksonem a … Dominikem Haškem. Džej Džej Džeksna jsem si představoval jako excentrického Američana tmavší pleti, leč vyklubal se z něho postarší Kanaďan s pletí bílou jak tamní sníh. Když jsme spolu šli na odpaliště 14. jamky, kde naše skupina začínala, míjel nás „senil car“ (tak říkám těm elektrickým autíčkám, ve kterých se vozí na golfu někteří postarší hráči, zvláště v USA), ve kterém seděl „Hašan“ a jeho caddie, neboli nosič holí. Caddie byl ovšem ve skutečnosti hokejový agent Jaromír Henyš. Panu Jacksonovi říkám: „Máme štěstí, jdeme s jedním z nejznámějších českých sportovců, s vítězem zlaté olympijské hokejové medaile z Nagana, s Dominátorem…“ „Opravdu? Kdo to je? Toho neznám…“ pronesl zcela upřímně můj společník. Kanaďan, podotýkám znovu…
Hráli jsme a byla to hezká hra. Hašek se na hru moc nesoustředil, pořád s agentem Mírou projednávali nějaká procenta, hokejově byznysové záležitosti. Někdy se mu rána podařila, někdy zahrál dokonce par, jindy potřeboval na jamku devět úderů a míčky mu končily v lese. Kromě toho, že s agentem stále mluvili (pan Jackson se po něm jednou podíval už skoro rozmrzele), je to příjemný člověk, který se při zkaženém úderu nevztekal a nechoval se jako primadona. Rozhodně už jsem šel na golfu s většími otravy. Ale asi žije opravdu v jiném světě, protože to, jak pořád chtěl jezdit tím senil carem, ačkoli jsme šli třeba jen sto metrů, bylo legrační. Nakonec turnaj nedohrál, odjel čtyři jamky před koncem. Bral to asi víc jako oddych než soutěž.
Pan Jackson byl skutečný golfista. Svůj bag si nesl na zádech sám (ostatní je táhli na vozíku) a hrál zkušeně. Při patování málokdy míjel jamku i z větší zdálenosti, hrál přesně a nedělal chyby. Taky pak skončil ve své kategorii třetí. Hezky hrál i čtvrtý z naší party, taktéž hokejista Pavel Brendl, který hraje za Philadelphia Flyers. Ten měl zase daleké odpaly (až k hranici 250 metrů).
Mr. Jackson během hry Haškovi nevěnoval až na to rušení pozornost, ovšem když jsme přišli k jamce č. 1 u klubovny a brankáře začali fotit při odpalech fotografové, zbystřil: „Kdo jsou ti lidé s fotoaparáty…?“ „Ti jsou z českých novin a časopisů“, odvětil jsem. A poslední otázkou se ujistil: „A vyhrál ten hokejista taky Stanley Cup?“ „Ano…“. Pochopil, s kým tu tráví čas a když jsme došli k jamce číslo 2., odkud je vidět Karlštejn, nechal se s Haškem vyfotit a požádal ho nakonec i o podpis. Fotografové celou naši skupinu fotili tak, abychom měli Karlštejn za sebou. Poprosil jsem fotografa z Blesku, jestli by mi nějakou fotku taky neposlal. Aspoň budu mít památku na turnaj, který jsem hrál vedle národní památky. Té kulturní myslím…