Hraju golf I.

Chápu, že tenhle sloupek může působit v sousedství těch, které zde řeší společensko-politicko-mediální a jiná vážná témata, trochu jako egocentrická drzost a banalita zároveň. Ale nemohu si pomoci: když přijdu domů, odpaluji do záclon tréninkové míčky, čtu instruktážní knihy a na Eurosportu sleduju, jaký švih má Ernie Els. (Tigera Woodse jsem ještě neviděl, zato Kevina Costnera, který hrál na kalifornském turnaji celebrit, ano. Švihá pěkně.)


Golf se chci naučit hrát jako součást sportovní gramotnosti. První pohled na tuhle hru, že je snobská, drahá, výlučná atd., jsem taky měl a překonal ho díky článkům kolegy Čendy Lorence, který o golfu do MF DNES psal věcně a pozitivně. A pravdou taky je, že například v USA golf hraje 25 milionů lidí, tedy každý desátý. I golf může být lidovým sportem, stejně jako u nás třeba cyklistika. V Česku taky každý desátý jezdí na kole.
Zavolal jsem tedy Čendovi, ten mi doporučil trenéra a s ním jsem si domluvil první schůzku v karlínském golfovém indooru. Vstoupil jsem tam a zjistil, že někteří lidé mi tu budou nesympatičtí. Ano – je to ta sorta přefouknutých podnikatelů-manažerů, kterých tam bylo asi tak 80%. Naštěstí brzo přišel trenér a to je milý člověk, který se mě nejdřív zeptal, proč se chci naučit hrát. Když jsem mu řekl, že je to jen kvůli té sportovní stránce, myslím, že se mu trošku ulevilo. Pak mi vyprávěl, že někteří manažeři se golf učit „musí“, protože to chtějí zaměstnavatelé, neboť u golfu se dělá byznys. Trénovat tyhle pány asi musí být lahůdka.
Jedna hodina s trenérem stojí 500 korun. Než uděláte zelenou kartu, což je golfový řidičák, může vám stačit 10 tréninkových hodin. Ohranou výbavu koupíte za 7 000, při součtu dalších výdajů je vstupní investice asi tak 15 000. To rozhodně není málo, ale tolik také stojí slušné kolo anebo výbava na lyže. Takže golf sice není levný, ale extrémně drahý také ne.
Zatím jsem si celou sadu holí nekoupil, jen si za šest stovek pořídil ohranou hůl číslo 7 a pálím s ní lehké děrované míčky do zmíněných záclon doma v bytě. Hraju z koberečku 30 krát 50 cm, co jsem si za 40 korun koupil v prodejně Záclony-koberce na Vinohradech (v golfshopu mají podobný za 500 Kč). Taky odpaluji na chatě borové šišky, létají tak třicet, čtyřicet metrů a při odpalu rotují. Úžasná legrace.
Celkové pocity jsou spíše smíšené: na jedné straně je golf hezká hra a když vám míček letí, je to radost. Někdy mám ovšem pocit, že se přece jen ocitám ve společnosti, v níž asi budu těžko hledat lidi podobně naladěné. Ale zatím je to jen začátek. Uvidím. Příště vám povím historku o tom, jak jsem na dopoledním tréninku potkal jednu růžovobílou dopolední paničku, co se taky učí hrát golf.