Nedávno jsem slyšel v rádiu docela zajímavou debatu na téma zkušebního polygonu (neboli velké „závodní“ dráhy), kterou by automobilka ráda postavila v místech bývalého vojenského prostoru u Milovic. V diskuzi proti sobě stál mluvčí škodovky a ekologický aktivista. Debata byla kultivovaná, každý měl docela racionální argumenty.
Mluvčí například uváděl, že zřízením polygonu se přírodě vůbec neuškodí, spíš naopak, protože betonová dráha zabírá snad jen jedno procento plochy a výfukové zplodiny jsou minimální, protože tu nejezdí kolony aut, ale vždy jen těch pár zkušebních. Polygon by také přinesl práci mnoha obyvatelům Milovicka, automobilka by do obecní pokladny štědře přispívala.
Ekolog prohlašoval, že proti polygonu by v principu nic neměl, jen kdyby ale stál například v místech bývalých povrchových lomů v severních Čechách. U Milovic jde o lesnatý kraj, s relativně vzácnou faunou i flórou, vhodný pro rekreaci obyvatel stále se rozrůstající obce (úspěšně se tu renovují bývalé domy po ruských vojácích). Debata nakonec skončila remízou. Ale nemusela, kdyby se ekolog více soustředil na ten hlavní problém, který by vznikem polygonu vyvstal.
Jde totiž o to, že zatímco dříve do prostoru nemohli lidé kvůli vojákům, dnes by tam nemohli proto, že jde o soukromý majetek. Byl by to totálně uzavřený prostor, který by byl soukromou ochrankou hlídán zhruba stejně, jako je hlídán Temelín.
Kdo milovickou oblast trochu zná a byl také v místech bývalého letiště Boží dar, ví, že je to pozoruhodný kus krajiny. Jemně se vlnící profil, borovicové lesy, ticho a klid. U letiště je stále ruské rozbořené sídliště, přistávací plocha, bunkry pro letadla. Všechno působí jako ze sci-fi filmu. Tohle místo skutečně volá po renovaci, rekultivaci, po lepším využití. V případě stavby polygonu by krajina zůstala zachována, ruské zbytky a ruiny by určitě zmizely. V lesích by nebyli žádní návštěvníci a fauna a flóra by tu bujela nádherně poklidným životem. Taková úplně prázdná rezervace.
Chápu automobilku: Milovice jsou od Boleslavi pár kilometrů, lesy vytvářejí přirozenou vizuální bariéru, je to místo, kde se dá v klidu pracovat. Je tu hezky. Naproti tomu jezdit někam do severních Čech, třeba k Mostu, to by bylo skoro sto kilometrů, je to placka, kde je na všechno dobře vidět, krajina nehezká...
V zásadě však není o čem debatovat. Pokud by okolo polygonu byl živý plot, který by mohli živí tvorové – tedy i lidé – překročit a pohybovat se i uvnitř téhle zahrady (řekněme, že alespoň o sobotách a nedělích, popřípadě v odpoledních hodinách v létě), pak nic proti stavbě. Pokud ale bude plot neživý, s ostatným drátem ve stylu železné opony, pak „všechno proti stavbě“.
