V Reflexu z tohoto týdne (č. 23) jsem poslal vzkaz kulturnímu redaktorovi České televize Otakaru Svobodovi. Pro informaci, kdo Reflex nečetl, ten vzkaz zněl: Vím, že si budete myslet, že jsem si na Vás a Váš pořad Události v kultuře zasedl. Ale když Vy mi dáváte jednu kritickou příležitost za druhou ...
V Reflexu z tohoto týdne (č. 23) jsem poslal vzkaz kulturnímu redaktorovi České televize Otakaru Svobodovi. Pro informaci, kdo Reflex nečetl, ten vzkaz zněl:
Vím, že si budete myslet, že jsem si na Vás a Váš pořad Události v kultuře zasedl. Ale když Vy mi dáváte jednu kritickou příležitost za druhou. Zrovna v úterý 27. května se celý pořad sestával jen z jedné Vaší reportáže o vcelku bezvýznamné krajanské kulturní akci v Kanadě. Když se pak reportáž zvrtla do "eseje" mudrujícího nad žabomyšími organizátorskými válkami, už jsem si otázku po smyslu celého příspěvku nekladl. Napověděly mi krásné ilustrační obrázky: táboráčku plápolej, kanadské hory a vodstvo, lidé na ulici, muzikanti na ulici, zelená na přechodu ... Přestávková kulturní koťata aneb Výlet za oceán se moc nevydařil. Ale proč tomu věnovat celý pořad?
Dotčený dotyčný redaktor se samozřejmě ozval. Vyměnili jsme si pár jedovatých mailů - jemu se zase ukrutně nelíbil můj článek o Železném z Reflexu č. 21, který nazval „servilním a samolibým“, načež jsem mu odpověděl, že stejně tak „servilní“ jsou jeho reportáže o „významných jazzových hudebnících“... No prostě milá korespondence. Už jsme ostatně jednu takovou vedli, před časem jsem dotyčnému posílal vzkaz týkající se rovněž Událostí v kultuře.
Informovat o kulturním dění nepochybně smysl má. Na Nově i Primě na kulturu prdí z vysoka a tak jsem rád, že mi ČT například sdělí, kdo zrovna vystupuje na Pražském jaru. Jenže už je otázka, jestli se tuhle zprávu chci dozvědět v samostatném bloku, kdy zpráva o Pražském jaru je zároveň obložena dvěma zprávičkami o krajských kulturních událostech, které se do hlavní zpravodajské relace svým významem nehodí.
Stejně jako má Nova své zvířátko na konci Televizních novin, měla před časem ČT na konci Událostí svou kulturu. Když se něco dělo, kultura byla, třeba i dvě zprávy za sebou, když ne, zprávy uzavřel showbyznys, třeba i módní přehlídka. Vznikem Událostí v kultuře na sebe zpravodajství upletlo bič, který je moc dlouhý, takže dobře švihat s ním nelze. Tři důležité kulturní události denně se u nás neodehrají. A to nemluvím o faktu, že se nedodržují pravidla: někdy jsou ty události jen dvě, jindy dokonce jen jedna. Když už je ale jediná, proč má tedy samostatný pořad?
Původně byla na místě Událostí v kultuře publicistická reportáž Tady a teď, jejíž kvalita dost kolísala, ale do schématu pětačtyřiceti minut mezi 19.15 a 20.00 vcelku zapadla. Ve víru změn ve vedení televize byl pořad zrušen, nahrazen Událostmi v kultuře. Bohulibý záměr, hezká idea, ale její naplnění ukazuje, že je to jako za socialismu: my do těch lidí tu kulturu narvem, i kdyby měl čert na koze jezdit!
Je to nesmysl. Kulturní vzdělání a informovanost národa nestojí na jednom zpravodajském bloku. A navíc když v takovém bloku může divák sledovat, jak si dva málo známí čeští hudebníci vyrazili do Kanady a jak tam redaktor, který s nimi jel, nepochodil a natočil o tom naštvanou a nekonečně dlouhou reportáž.
