Prohlížím si nominace na letošní Oscary a vypadá to slibně. Chicago, po delší době klasický americký muzikál velkého stylu. Hodiny, divácky relativně náročný film o spisovatelce Virginii Woolfové. Stejně tak snímek Frida o excentrické maliřce Fridě Kahlo. Polanského Pianista o holocaustu...
, Scorseseho historická sonda Gangy v New Yorku. A Jack Nicholson podvanácté nominovaný díky dramatu O Schmidtovi.
Kde je ten komerční a hloupý americký Holywood? Někdy se to prostě sejde tak, že Oscarové klání nabízí jeden lepší film než druhý. Filmy sice „komerční“ svým vysokým rozpočtem (minimálně 20 milionů dolarů), ale nekomerční svým duchem. Anebo, v nejlepším případě, filmy duchem silné a ještě k tomu s velkým komerčním potenciálem. Jsou ovšem hubenější roky, pamatuji se, že například v ročníku 1995, kdy triumfovala patetická rytírna Braveheart, to žádná sláva nebyla. Ale většinou se najde ve více než třísetpoložkové roční americké filmové prudukci dost filmů na to, aby se člověk na výsledky oscarové soutěže těšil a aby také tyhle závody měly odpovídající úroveň.
Český problém s Českým lvem je ten, že ročně netočíme tři stovky filmů, ale jen maximálně dvacítku. Z toho se dobré filmy vybírají těžko. Letos jsou v nominacích hlavně tři filmy a to Rok ďábla, Výlet a Smradi. Slušné české filmy. Ale i když třeba Výlet považují za moc pěkný, není to v pravém slova smyslu „velký“ film. Ocení ho malá skupinka diváků. Pro soutěže typu Lvů se málo mediálně leskne. To není výtka, jen konstatování.
Volba nejlepšího filmu s volbou „nejlepšího“ muže státu, tedy s volbou prezidenta, trochu souvisí. O výsledné kvalitě rozhoduje kvantita. Když se vybírá ze stovek uchazečů, je to lepší, než když se vybírá z deseti. Kandidátů na prezidenta mohou být teoreticky stovky. To by je ovšem nesměli vybírat poslanci, protože ti dělají jakousi podivnou selekci ve svých hlavách už předem: s tím kamarádíme, toho doporučíme. Toho ani za hrob.
Jenže jediný možný způsob, jak skutečně vybrat toho nejlepšího, je nechat volnou ruku „trhu“. Ať se sami přihlásí ti, kteří chtějí prezidentem být. Jistě se sejde kandidátní listina se jmény šokujícími, zbytečnými. Ale to nevadí, o Oscara také bojují hloupé filmy, které nemají šanci se dostat ani do nominací. Nakonec ale skoro vždycky vyhrají ti nejlepší. Nebo alespoň největší, nejdražší, nejúspěšnější. Ale nikdy ne ti průměrní.
