Na potemnělou pláž se valí obrovská, široká vlna. Z tunelu vodní masy náhle vyjíždí surfař oblečený do černé kombinézy. Jeho jezdecký styl je suverénní a kaskadér-surfař, který scénu točil, skutečně uměl (pokud to samozřejmě není udělané počítačem, ale myslím, že ne).
Za chvíli se vynoří druhý surfař a pak třetí. Všichni tři brázdí po gigantických vlnách. Když se konečně dostanou k břehu – severokorejskému – uvidíme, že jedním z těch surfařů je Bond. James Bond.
Včera dopoledne jsem na nové bondovce Dnes neumírej byl a docela jsem se pobavil. Kdysi jsem považoval za nejlepšího Bonda Conneryho, pak mi ale učaroval ještě angličtější a ještě ironičtější Roger Moore. Ať ten či onen, Pierce Brosnan mi připadal víc akčně prostoduchý. Nechyběl mu mužný šarm, ale vyzrálá oduševnělost ano. V téhle jeho už čtvrté bondovce se mi zdál nejlepší a možná je to i proto, že je také vidět, že už není nejmladší. V každém případě mu scenáristi napsali víc vtipných scén než v předešlých filmech. Z brosnanovské série se právě tenhle film nejvíce blíží k rovině sebeparodie, jíž se bondovky ostatně drží již dlouhá desetiletí.
Nebudu se tu rozepisovat o ději, jde jako vždy o lapení padoucha, který má světovládné sklony. Příběh se žene kupředu, je však až primitivně lineární, hlavní jsou jednotlivé bombastické akční scény, anebo na druhou stranu pasáže milostné (hned tři ženy tu s Bondem souloží, ovšem jedna jen virtuálně). V Bondovi je fůra nápadů, fůra rozbitého železa a dekorací, dvě nádherné ženy a minimálně pět rychlých aut. A jeden starosvětský šermířský souboj. Co ten klučina James všechno neumí!
Když jsem šel z kina, měl jsem příjemnou náladu, dobře jsem se pobavil, ale už večer se mi ten film vykouřil z hlavy. Vlastně ne tak úplně. Najednou jsem si vzpomněl, že jsem vlastně byl dopoledne v kině – a zároveň jsem si uvědomil, že to byla nedůležitá pitomost. A trošku mě i zděsilo vědomí její banálnosti a zároveň její finační a realizační nákladnosti. Jak dlouho a jak těžko se asi natáčely scény honičky vznášedel? Kolik tisíců drobností musely tisíce lidí připravit, vytvořit, vyřešit, aby se mohla realizovat scénka, která netrvá víc než pár desítek vteřin? Obrovská lidská investice, která se vynaložila na pouhou pomíjivou iluzi, zábavnou blbinku pro patnáctileté kluky.
Je to správně? Asi ne. Ale na dalšího Bonda, kterého by měl opět hrát Brosnan, zřejmě půjdu zase.
