Vždycky mě potěší, když někdo formuluje svůj názor provokativně a originálně. Takže jsem si s chutí přečetl v MFD komentář Jana Šmída Internet do škol nepatří. Pozoruhodné! Autor v něm tvrdí, že akce ministerstva školství Internet do škol je nesmyslně drahá (pravda), ministerstvo ji špatně organizuje (pravda), Internet jen potrápí děti dalšími hodinami otupujícího vyučování (tady už moc nerozumím) a hlavně je zbytečný. Proč? Počítač se naučí ovládat každý trouba, protože to není o nic složitější, než zacházení s mobilním telefonem, a to se ve škole také nevyučuje (nesmysl k pohledání). Docela hezky to ilustruje, jak přemýšlíme o vzdělávání. Kdybych s vážnou tváří napsal, že knihy do škol nepatří, protože listovat v nich se naučil každý ještě než nastoupil do první třídy, budou si vážení čtenáři klepat na čelo. Ale je v nás nevyvratitelně zakořeněné, že v našich školách se vždycky učí “o té věci”, a proto je prý třeba odmítnout “výuku v klikání”. To je opravdu zásadní nedorozumění. Nejde přece o to, učit se “otupující hodiny” o Internetu, ale naučit se ho používat, aby hodiny nebyly tak otupující. Zvyknout si, že je to zdroj informací a prostředek komunikace. Jak se s ním mají děti sžít, když ho ve škole nepotkají? To taková prostá záležitost není jasná na první pohled?
Navíc tu je ještě jeden zásadní důvod, proč by měl být Internet ve školách, a ten Jan Šmíd alespoň okrajově zmiňuje. Děti se možná opravdu naučí zacházet s počítačem doma, stejně jako zvládly mobilní telefony. Totéž se ale nedá předpokládat u učitelů. U těch je počítačová negramotnost zcela jistě nadpoloviční a počítačů se často bojí. Propast mezi počítačově gramotnými dětmi a počítačově negramotnými učiteli je stále výraznější. Takže aby se předešlo nedorozuměním, mohli bychom akci Internet do škol přejmenovat na Internet učitelům.
