Mezi Kotlem a nudou

Byl jsem se podívat na natáčení pilotního dílu televizního pořadu, kterému se pracovně říká Lidový parlament. Lidé “z ulice” se v něm vyjadřují k veřejným tématům od homosexuální adopce přes Benešovy dekrety po otázku, zda je opravdu tak občansky nepřípustné jít k volbám. Reportáž o tom sobotním odpoledni na Kavčích horách si přečtete v sedmnáctém čísle Reflexu, tady bych chtěl zmínit jen jednu drobnost. Když se řekne “lidé z ulice”, nejspíš si představíte zuřivý dav z Kotle. Pokud jste ho párkrát viděli, máte nejspíš pocit, že jsme asi doopravdy národ deprivovaných blbů. Ale možná to tak není. Alespoň natáčení Lidového parlamentu bylo o několik řádů kultivovanější.

Nejspíš je to otázka dramaturgie. Když vytvoříte pořad koncipovaný tak, aby se deprivovaný blb mohl za povzbuzování moderátora dosytosti vyřvat, budou se vám do studia sjíždět deprivanti z celé republiky. Když postavíte pořad, kde lidé, byť “z ulice”, musí opravdu argumentovat, kde je zvykem partnera v diskusi respektovat, sejdou se vám ti, kteří jsou něčeho takového schopní. Je to přesně ta diskusní poloha, která veřejnoprávní televizi schází. Na půl cesty mezi Kotlem a smrtelnou nudou nedělních politických debat. Pozor, přichází pointa! Prozatím vedení televize tvrdí, že podobný pořad se nehodí do vysílacího schématu. Alespoň já oponuji, že mně by se do “sledovacího schématu” hodil docela dobře. Kdybyste to viděli podobně, dejte vědět.