Také sdílím ne zcela vyargumentované přesvědčení, že jsme jaksi nadprůměrně kulturní národ. Nejspíš proto, že tu pořád ještě čteme knihy. Ale jdu takhle pražskou pasáží Světozor na vcelku ještě čerstvý Zelenkův film Karamazovi a říkám si...
Také sdílím ne zcela vyargumentované přesvědčení, že jsme jaksi nadprůměrně kulturní národ. Nejspíš proto, že tu pořád ještě čteme knihy. Ale jdu takhle pražskou pasáží Světozor na vcelku ještě čerstvý Zelenkův film Karamazovi a říkám si...
No konečně! Za výlohou fanouškovského obchodu Terryho ponožky DVD s filmem Marketa Lazarová. Opus magnum české kinematografie! Takových let a řečí než to vyšlo. Toho dohadování kdy, jestli vůbec, kdo to zaplatí (nejspíš remasterování, nevím). Čtu si o vydání tohohle DVD po časopisech snad už dva tři roky. Stálo sedm stovek, otevřu ho, buklet celý anglicky. Co to? Chvíli zmateně pátrám, ale nebylo to nic složitého. Tenhle „bez pochyby nejlepší historický film, jaký byl kdy natočen“ (psali na obalu) nevydala žádná česká firma s podporou ministerstva kultury, ale patří do britské kolekce, jejíž kompletní nabídku najdete na www.secondrundvd.com. Nabízejí tu nejlepší kusy převážně evropské kinematografie, nejvíc jich je ze šedesátých let – dostávají díky téhle exkluzivní edici druhou šanci.
Pozoruhodné je, že ze třicítky zatím vydaných filmů je jich sedm českých – vedle Vláčilovy Markety Lazarové ještě Passerovo Intimní osvětlení, Kachyňovo Ucho, Herzův Spalovač mrtvol, Weissův film Romeo, Julie a tma, O slavnosti a hostech Jana Němce a Konkurs Miloše Formana. Není to hezké, že se jakási britská instituce tak pěkně stará o propagaci naší kinematografie? Ony všechny ty filmy vyšly i u nás v rámci DVD smrště posledních dvou tří let, často ale v poněkud obskurních edicích (čímž samozřejmě nemám na mysli Zlatý fond české kinematografie) a v půjčovnách jsou prakticky nedostupné. No a Marketa Lazarová vyšla na DVD poprvé ... v Británii. Co je to jiného než ostuda?
Když už jsem u toho zpochybňování národní kulturnosti, došel jsem i na ty Karamazovy. Trochu jsem se v kině bál, bylo nás tam tak dvacet. Ten film je skvělý. Nejen kvůli Dostojevskému (ten napsal román) a Schormovi (ten ho zdramatizoval), což jsou jistě autority nezpochybnitelné, ale i kvůli Lukáši Hlavicovi, který zrežíroval inscenaci v Dejvickém divadle a Petru Zelenkovi, který to představení remixoval na film o hercích, co hrají Karamazovy na festivalu kdesi v polských železárnách. Jenže po deseti týdnech od premiéry přišlo na ten film 43 000 lidí (jasně, chápu – ruský autor, temné téma), zatímco třeba na o měsíc starší kýčovitou komedii z Moravy Bobule 267 000 lidí. To jen tak pro srovnání. Vážně bych to s tím sebepřesvědčením o národní kulturnosti nepřeháněl. Ale třeba tenhle nejspíš nejlepší Zelenkův film za pár let někde v cizině vydají. Co je a není v naší kinematografii kvalitní, tam zjevně rozeznají docela dobře.
