Kdo může za současný nárůst cen potravin, který zvlášť v chudých zemích představuje velký sociální problém? Zlý president Bush a jeho bioetanol? Zelení a jejich odpor k ropě a jádru? Státní zásahy do volného trhu? Nebo je pro naše požadavky planeta prostě malá?
Je zajímavé sledovat mediální reakce na rychlý růst potravin v posledním roce. Část liberálního tisku soudí, že je to jen důkaz, jak se nevyplácí státní zásahy do volného trhu. Kdyby vlády nedotovaly programy, které chtějí zvýšit nezávislost ekonomik na ropě a nahradit ji zčásti biolihem ze zemědělských plodin, bylo by zřejmě podle zastánců nejvolnějšího trhu všechno v pořádku. Druhým nejčastěji zmiňovaným viníkem jsou „zelení“. Nejedná se ani tak o ekologické aktivisty nebo politiky zelených stran. Pro „modré“ jsou „zelení“ prostě všichni, kdo měli ten pitomý nápad, že na obilí se dá jezdit autem. Nejvtipnější samozřejmě je, že tímto způsobem se stal nejnenáviděnějším „zeleným“ prezident Bush, který rozjel masivní výrobu bioetanolu z kukuřice v USA. Vidíte, teď kvůli vašim hloupým zeleným experimentům trpí chudí po celém světě, protože je pro ně jídlo příliš drahé, píší obvykle komentátoři.
Ve skutečnosti je to složitější i jednodušší zároveň. Ceny potravin nerostou jen kvůli státní podpoře biopaliv, prostě velké země jako Indie a Čína bohatnou a jejich spotřeba se zvyšuje. Ale hlavně se tímhle způsobem projevila jednoduchá věc. Pro současnou míru naší energetické rozežranosti je prostě tahle planeta malá. Dokud využíváme fosilní zdroje a jadernou energii, není to tolik vidět. Ve chvíli, kdy začnou tyhle zdroje docházet a budeme se muset víc spolehnout na to, co „naroste“, narazíme na jasné limity. Světový růst potravin není ničím jiným než oním prvním nárazem a varováním, že počet hektarů, kde může vyrůst jídlo, teplo a „benzín“ pro každého z nás, je omezený.
P.S. Pokud vás zajímá, jak je to s globálními hektary a kolik jich každý z nás potřebuje, podívejte se na stránky www.hraozemi.cz.
