Kdo nám ukradl staré moudré muže?

Kdo nám ukradl staré moudré muže?

Kdo nám ukradl staré moudré muže?

Napadá mě to stále častěji, když si čtu rozhovor s někým, komu je dejme tomu přes sedmdesát a zaslouží tedy vzhledem ke svým zkušenostem úctu a respekt. Jenže většinou si přečtu směs ješitnosti, zmatenosti a nechuti k současnému světu. A ještě horší to bývá, když nejde o mediální osobnost, ale prostě o někoho staršího, s kým se dám do řeči. Až mě ta naivita, dezorientace a přízemnost zaskočí. Byli ti moudří starci vždycky takoví, nebo se něco podstatného změnilo?


Odpověď není nijak intelektuálně oslnivá. Samozřejmě že změnilo. Archetyp moudrého starce se nejčastěji vyskytuje v literatuře pocházející z časů, kdy se lidský čas odvíjel cyklicky. Události se rok za rokem opakovaly téměř beze změny, občas přerušeny nějakou tou „vojnou s Prusem“. Ten, kdo těchhle „koleček“ prožil víc, opravdu měl víc zkušeností, uměl se v životě lépe orientovat a byl tedy ctěnou osobností, za kterou se chodilo pro radu.
Jenže během dvacátého století se tahle spirála nejen napřimovala, ale posledních dvacet let uhání ten narovnaný čas takovým tempem, že se s množstvím změn mají co vypořádat i ti mladší. Když moudře zavzpomínáte, jak to chodilo před třiceti lety, nejenže to není zdrojem společenské úcty, ale naopak posměchu. Dokonce i v případě, že se okolí zachová decentně, rozhodně nemůže starý muž nabídnout recept, jak se zachovat. Změnilo se za tu dobu prakticky všechno. Od společenského režimu po auta a nářadí na holení. A staří muži takto připraveni o společenský status se nejčastěji proměnili ve znechucené remcaly. Čest těm, kterým se podařilo tomuhle osudu uniknout. Žijeme v době, kdy nám je (byla) životní zkušenost ukradená(a). V obou významech toho slova.
Možná vám přijde divné, že tu pořád píšu jen o moudrých starcích. Copak i ženy nemohou být (ne)moudré? To je zvláštní věc. Jako by se starých žen tohle „ztrapnění věkem“ týkalo mnohem méně. Možná je to prostě tím, že muži jsou přece jen spíš specialisty na vnější svět, který se mění raketovým tryskem, kdežto o vnitřním světě rodiny a vztahů to platí spíš v menší míře. Tam by se možná občas stopa moudré zkušenosti pořád našla. I když jak se tak koukám kolem sebe, nebude to trvat dlouho a taky na ně dojde.