Města krásně ošklivá

Města krásně ošklivá

Města krásně ošklivá

Vzhledem k tomu, že počasí směřuje k jaru poněkud chladnou oklikou, zkuste trochu času věnovat dokumentárnímu serveru www.doc-air.com. Tentokrát doporučuji opulentní obrazovou hostinu Megacities.

Vzhledem k tomu, že počasí směřuje k jaru poněkud chladnou oklikou, zkuste trochu času věnovat dokumentárnímu serveru www.doc-air.com. Tentokrát doporučuji opulentní obrazovou hostinu Megacities.
O rakouské kinematografii u nás nevíme prakticky nic, ale pokud jste pravidelným návštěvníkem či návštěvnicí specializovaných serverů a festivalů, jména režisérů jako Ulrich Seidl nebo Michael Glawogger vám nejspíš něco říkají. Oba se proslavili především dokumentárními filmy, které svou razantností výrazně překračují rakouský podalpský poklid.
Filmy „zlého muže“ Ulricha Seidla (na doc-air třeba Modelky nebo Zvířecí láska) si doporučit netroufám, to je podívaná sice výsostná, ale jen pro opravdu silné povahy. Michael Glawogger je přístupnější. Jeho nejznámějším filmem je zhruba dva roky stará Dělníkova smrt – velkoryse natočených pět epizod ukazujících těžkou dělnickou práci na různých místech světa. Té blahobytnější části zeměkoule připomíná, že ne všichni dnes už tráví pracovní den za pultem, v klimatizované dílně nebo u počítače. A třeba na scény z nigerijských jatek nebo pakistánských pláží, kde muži zabalení v šátcích s autogenem rozebírají obří námořní lodě, vám z hlavy hned tak nezmizí. Tenhle film zatím bohužel ani v půjčovnách ani ke stažení není, jen občas se objeví v artových kinech.
Ale na doc-air si můžete stáhnout Glawoggerův o něco starší a stejně dobrý film Megacities. Princip je podobný. Režisér si vybral muže, který v Bombaji provozuje jakýsi pojízdný cinemascop – filmy sešívá jehlou a nití a promítá je dětem v chudinských čtvrtích, nebo třeba rodinu, která se v Mexico City živí prodejem vařených slepičích pařátů. V každém městě (ještě Moskvě a New Yorku) mu taková postava slouží k nahlédnutí do kypících vnitřností obří megapole, která jako by bujela bez hranic a omezení. Ta lidská mnohost a chaos jsou v poloprázdných Čechách šokující.
Glawoggerovou výhodou je, že se vyjadřuje hlavně obrazem, sleduje trpělivě, komponuje obraz, vnímá barvy. I proto se jeho filmy pohybují nad obvyklou rovinou sociálně laděné lidskoprávní publicistiky. Tak výtvarně vytříbených dokumentů, které zároveň nejsou jen estetickým cvičením a zavedou vás do míst, kam se skoro jistě nepodíváte, v soudobé produkci zrovna moc není. Zkuste kliknout.