Já k tomu tak okolo dvacátého nemívám daleko a jsem vděčný za to, že u nás nejsou těžké zbraně běžně ke koupi. Mám prostý a srozumitelný návrh. Pojďme ty vánoce zrušit.
Vážně jsem se snažil během let si tu osobní animozitu vyřešit sám. S úsměvem už od léta širšímu příbuzenstvu vysvětluji, že se OPRAVDU nebudu nijak zlobit, když nedostanu k vánocům OPRAVDU nic. Mé okolí už pochopilo a nenutí mě převážet krabice dárků z místa na místo, nemusím absolvovat šílené rodinné návštěvy s cukrovím, shánět stromeček a vraždit kapra. Zvládám poslední týden v roce přežít bez chronického přežrání. Všechno, co bylo v mé moci, jsem zvládl tak, abych se mohl tvářit, že vánoce v podstatě neexistují. Jenže to nestačí.
Fetišistická upjatost k „veselým a šťastným“ je tak všeobecná, že neuniknete. Abychom si rozuměli. Nemám nic proti vánocům jako svátkům konzumu. Žijeme v konzumní společnosti, tak je pochopitelné, že centrální svátky roku budou především svátky předmětů. Vadí mi ta centralizovaná hromadnost, která změní šestinu roku ve zběsilé pobíhání a směřování k orgasmu jediného večera, kdy čtyřiadvacátého okolo šesté večerní zničeně padneme pod stromeček a v domácnostech ejakulují tuny potrhaného vánočního papíru.
Nemohli bychom tuhle perverzitu nějak decentralizovat? Stejně funguje Valentin a Velikonoce, Josef, Jan, Matěj a Anna, ale tahle nákupní běsnění trvají jen pár dní, neúčastníme se všech a dají se celkem úspěšně přehlédnout. Nebylo by to příjemnější i pro ty, co nakupují a slaví rádi? Nechme vánoce těm, kdo se opravdu autenticky považují za křesťany a slavme svoje nákupní svátky na střídačku v jiném termínu. Bylo by to pohodlnější, já bych snad dojatě zašel i na půlnoční a hlavně bych pravidelně neotravoval týden před vánocemi se stále stejně nenávistnými sloupky.
