Má být popírání klimatické změny trestné?

Má být popírání klimatické změny trestné?

Má být popírání klimatické změny trestné?

Pitomá otázka? Jistě. Ale když si přečtete v jednom týdnu, že na severním pólu roztaje led během pěti šesti let a zároveň že se Václavu Klausovi při autogramiádě němečtí vědci svěřují, jak prý nemohou říkat své „antioteplovací“ názory nahlas, protože by byli zostouzeni, napadne vás leccos.


Jeden takový precedent už máme. Popírání holocaustu, tedy hromadné likvidace Židů nacisty za druhé světové války, trestné je. Jak k tomu mezinárodní právo dospělo, přesně nevím, ale nejspíš tak, že šlo o zločin takových rozměrů a tak jednoznačně doložený, že jakékoli jeho zpochybňování je z principu nemorální. Ani to mi nepřipadá šťastné, ale chápu to.
Klimatická změna, pokud opravdu bude probíhat tak dramaticky, jak se v posledních letech situace vyvíjí, také hrozí mimořádným průšvihem s fatálními následky. A řešení je třeba hledat hned, takže „trest za popírání“ pro „zdržovače“ by vlastně byl logičtější. Jenže je to nesmysl. Pořád existuje možnost, že ti, kteří s dnešní většinou klimatoligů nesouhlasí, mají pravdu. Bylo by to fajn, i když ta pravděpodobnost je čím dál menší. Ale především, nebýt informován o názorech druhé strany sporu je vždycky špatně. Příklad Václava Klause je v tomto směru exemplární. Dokud jen mluvil o tom, že se panel IPCC mýlí a on má spoustu informací, které názory klimatologů vyvracejí, vzbuzovalo to u mě upřímný zájem. Ve chvíli, kdy sepsal svou knihu Modrá, ne zelená planeta, se ukázalo, že jeho orientace v problému je veskrze amatérská, na žádné opravdu zajímavé zdroje se neodkazuje a úctyhodného oponenta Al Goreovi (o odbornících ani nemluvě) je třeba hledat jinde.
Problém totiž není v ostrakizaci těch, kteří jdou proti většinovému názoru, ale v tom, že málokdy říkají něco opravdu nového, co v odborné diskusi obstojí. Ostatně ještě tak před pěti lety zněl většinový názor, že klimatické změny jsou náhodné a o oteplování planety se z nich nic vyvozovat nedá. Takže oni odborníci, co si Klausovi stěžovali, se nevystavují ani tak perzekuci, jako tomu, že budou směšní a svůj názor neobhájí. A to chápu, že se jim nechce. Na Klausovi je hezké, že se něčeho takového nebojí.