V sobotu se v Praze proti radaru demonstrovalo, minulou středu spustilo Greenpeace nové „protiradarové“ stránky. To už je třetí specializovaný „radarový“ web v češtině. Tak jsem si řekl, že se dovzdělám a pokusím se o jejich stručnou recenzi z pohledu nerozhodnutého občana.
Jsem pro tento účel docela vhodná osoba. Mnoho toho nevím a jaksi přirozeně bych asi byl spíš pro radar. Z pocitu, že je to vlastně minimum, co můžeme pro spojence udělat. Ale pozorně naslouchám i protiargumentům. Že USA a NATO není totéž, že Američané provádějí ve světě silovou a ne zrovna úspěšnou politiku, že hrozí nové závody ve zbrojení, tentokrát raketovém. Asi bych se nechal i přesvědčit, že radar není zrovna dobrý nápad. A tak si sedám k počítači a klikám postupně na www.vrtetiradarem.cz (to je ta stránka Greenpeace), www.nezakladnam.cz a www.protiraketam.cz (tu provozuje agentura AMI Communications na vládní objednávku) ... no a po dvou hodinách se znova vracím k tomuhle textu.
Upřímně řečeno, mnoho nového jsem se nedozvěděl, ale emočně jsem v tuhle chvíli jasně pro radar. Jan Tamáš (mluvčí iniciativy Ne základnám) je v tomhle směru nepřekonatelný. Když si stěžuje na internetové TV Stanici svobodné Česko (opravdu se to tak jmenuje), že vydavatelé a šéfredaktoři neumožňují odpůrcům radaru, aby prezentovali své názory, vážně byste se začali bát. Jenže na téže stránce si můžete kliknout hned na pět příspěvků, kde vidíte Tamáše v Otázkách Václava Moravce a několika dalších televizních pořadech (poslední je z 27. března). Tamáš upřesňuje, že mediální blokáda funguje od letošního února. Jenže v jejich vlastním archívu najdete zhruba třicet pozdějších článků a příspěvků převzatých z médií, kde se kdekdo vyjadřuje proti radaru a americké základně. A úplně nejhorší je, když si pustíte některý z videopříspěvků Svobodného Česka. Ne že by ostatní zdejší televize občas nebyly manipulativní, ale takhle pěkný maoistický tón si přece jen ještě neosvojily. Když mě reportérka orgiastickým hlasem ujišťuje, že jsme na počátku velkého pochodu za svobodu a demokracii (míněna protiradarová demonstrace), vážně přemýšlím, jestli by jí někdo neměl prozradit, jak ten poslední (čínský) „velký pochod“ dopadl.
Proti tomuhle aktivistickému nářezu jsou stránky provozované Greenpeace přece jen uměřenější. Opravdu nové a překvapivé informace tu nenajdete, ale i to shrnutí starších a odkazy na některé zahraniční zdroje jsou užitečné. Hlavním leitmotivem je údajná obrana proti „vládnímu vymývání mozků“, tedy informační kampani agentury AMI Communications. Jenže zatímco na „protiraketové“ vládní stránce, o jejímž zaměření jinak jistě není pochyb, najdu argumenty pro i proti, včetně obsáhlých článků z novin, které radar odmítají, u Greenpeace se doklikám jen k názorům a projevům odpůrců radaru, pomlouvání protistrany a nařčení z řízené manipulace. S opačnými názory se tu stručně vypořádají v rubrice FÁMY. Příznačné. A nejhůř je, když kliknu na rubriku HUMOR. Pokud to tvůrcům webu nedošlo, vzkazuji jim, že toporný obrázek, na němž politici ODS vedeni modrou turistickou značkou „lezou do prdele“ Georgi Bushovi, zesměšňuje opravdu jen ty, kteří tohle považují za podařený vtip.
A tak, nerad to říkám, protiraketam.cz mě nakonec naštvalo nejméně. Nejvíc jsem se toho dozvěděl a potkal nejméně demagogie. K věcnému obsahu nic dodávat nechci, přečtěte si to na všech třech webech sami, ale způsob, jakým se mnou zacházejí odpůrci základny, mě nadzdvihl spolehlivě. Možná by měl být Jan Tamáš rád, že ho do těch médií nechtějí pouštět. Zvyšuje to jeho šance. Sedmdesát procent obyvatel je stejně proti radaru. Nevím, co by s nimi udělalo, kdyby jim začal veřejně vyhrožovat „velkým pochodem“ k demokracii.
