Taky říkáte: O tom to není?

Taky říkáte: O tom to není?

Taky říkáte: O tom to není?

Je to o lezení na nervy. Tahle gramatická infekce se šíří už několik let. Když jsem tenhle gramatický vynález, vazbu „o tom to je či není“, slyšel poprvé, bral jsem ji jako sympatický jazykový žertík. Jenže od té doby se šíří jako mor, a když dneska slyším z rádia, „že to není o Topolánkově neochotě vyjít Paroubkovi vstříc“, případně „je to o politické konkurenci“, můžu vyletět z kůže. Nedalo by se to nějak zastavit?


Nechci suplovat jazykové sloupky v Lidovkách, a pokud jde o pravopis, jsem vcelku liberální. Ale „otomismus“ považuji za nástup barbarství, které przní jazyk. A za przněním jazyka vždycky přijde invalidita myšlení. No, pravda, někdy bývá ten postup opačný, ale přesto považuji za nutné začít se bránit.
Máte pocit, že jazyk se prostě vyvíjí a všechny novoty nám přijdou svatokrádežné jen do té doby, než si na ně zvykneme? Je to tak, jenže když budu psát vyrábí místo vyrábějí a v celku místo vcelku, jsou to věci, které se týkají opravdu jen pravopisu. Ale když místo sedmi pádů ve skutečnosti používám dva a k tomu formulku „o tom“, zcela nepochybně to moji schopnost přesně se vyjadřovat omezuje. Tenhle odstavec by pak zněl třeba takhle:
Myslíte si, že je to všechno jenom o vývoji jazyka a o zvyku? Máte pravdu, ale tenhle problém není jen o pravopisu, ale taky o gramatice. Není to o tom, jestli píšete vcelku nebo v celku, ale o tom, jak u toho přemýšlíte.
Je moje výhrada srozumitelnější? Ten druhý odstavec je kratší, obsah víceméně stejný, ale stylisticky nic moc, navíc nevíte, čeho přesně se ta jednotlivá „o tom“ vlastně týkají.
A co vy? Používáte tu vazbu tak často jako moderátoři v rádiu a televizi? Nemoralizuji, taky se pětkrát denně přistihnu, že mám na jazyku nakročeno říct „o tom to není“, ale většinou stihnu zabrzdit. Nechcete to taky zkusit? Jen tak, čistě z hygienických důvodů.