Harakiri nejspíš znáte. Lužný je podobně efektní a teatrální způsob ritualizované sebevraždy, tentokrát v politice. Netěší mě, když se v něčem shodnu s paní poslankyní Šojdrovou, ale její poznámka, že od nového kandidáta Zelených na ministerský post nikdy neslyšela žádný odborný názor, je zcela na místě.
Daně Kuchtové se ministerstvu leccos povedlo a leccos nepovedlo, ale prosazování Dušana Lužného jako svého nástupce je jednoznačný omyl. Právě proto, že ho jako poradce a nakonec náměstka dobře zná, musí vědět, že kvality tohoto pána jsou ve zcela jiných věcech, než je schopnost vyjednávat a přijímat jasná manažerská rozhodnutí. Tenhle polibek na rozloučenou by se dal pochopit snad jedině tehdy, kdyby paní Kuchtová chtěla předvést, že bez ní bude hůř, ale něco takového jí nepodsouvám.
Naproti tomu argument premiéra, že žádá někoho, kdo na ministerstvu s Kuchtovou nespolupracoval (diskontinuitu, ne kontinuitu), na místě není. Že se stane ministrem bývalý náměstek, je běžné a funguje to. Takový člověk mění styl vedení úřadu už právě proto, aby se odlišil. A to i když je ze stejné strany. A problém pana Lužného není v tom, že dobře vychází s Kuchtovou. Potíž je, že opravdu neexistuje žádné jeho vyjádření, článek, veřejný projev, kde by naznačil, že o školství a probíhající reformě něco ví a má na ní jasný názor. A z vyjádření poslankyně Šojdrové je zřejmé, že Lužný se stejně projevuje i za zavřenými dveřmi poslaneckého klubu. Jediná věta, kterou jsem od něj slyšel, byla ta, že je ochoten ministerské křeslo převzít.
Takže s Topolánkovým zdůvodněním souhlasit nemohu, ale jinak jsem mu za jeho odmítnutí vděčný. Příští zelený ministr školství bude fungovat ty pravděpodobné dva roky pod velmi kritickým zvětšovacím sklem. A tohle by nebyla hezká podívaná. V samurajských filmech se v takovou chvíli taky dívám radši pod sedadlo. Kdo by to řekl, že zrovna Topolánek bude jednou Zeleným tak obětavě zachraňovat image.
