Rezignace, k níž byla donucena ministryně školství Dana Kuchtová, je špatný krok. Ne že by vedla svůj úřad tak dobře, ale hlavně proto, že nikdo lepší není u zelených na výběr, a co chybí v boji o evropské peníze, je hlavně čas. A o ten výměnou ministryně opět přijdeme.
„Ministerstvo školství získalo pro příštích sedm let od Evropské unie neuvěřitelných 130 miliard korun na modernizaci našeho vzdělávacího systému. Jsou to poslední velké peníze, které k nám za tímto účelem z EU přijdou. … pořád není jasné, kdo tuhle věc bude fyzicky uskutečňovat. … Nová ministryně by měla co nejdříve a co nejsrozumitelněji říci, jak hodlá s touto obrovskou sumou naložit. A veřejnost by si měla ta slova dobře zapamatovat. Protože jinak se může stát, že se peníze rozplynou v nepřehledném řečišti soukromých zájmů a za pár let nám bude ve srovnání s tím připadat krach akce Internet do škol jako drobná epizoda, kdy šlo jen o drobné.“
Tahle citace se netýká ministryně Kuchtové. Napsal jsem ji v létě minulého roku v tištěném Reflexu v den, kdy nastupovala její předchůdkyně Miroslava Kopicová a kdy jsem rekapituloval éru Petry Buzkové. Ne že bych se nechtěl pochválit za předvídavost (ostatně nehrozí ani tak prošustrování, spíš žádné peníze nedostaneme), ale cituji to z jiného důvodu. Už víc než před rokem bylo pozdě a již tehdy bylo jasné, že termíny jsou velmi napjaté. Jestli něco čerpání evropských peněz opravdu uškodilo, pak mnohaměsíční dohadování o vládě, kdy práce stály, a výměna ministryň, když se rodila současná vláda. Místo v problému zorientované Kopicové nastoupila Kuchtová, která toho v tu chvíli věděla minimum. Ale taková je už logika stranicky sestavované vlády. Chápu. Když už se nová ministryně alespoň trochu zorientovala, donutil ji premiér a vlastní strana k rezignaci. Výsledek? Další týdny čekání a velmi pravděpodobné změny v týmu. To je opravdu to nejhorší, co pro získání evropských peněz můžeme udělat.
Strana zelených má dvě možnosti. Buď bude pátrat ve vlastních řadách, ale personální vakuum je tu mimořádné i na české poměry. Tady jsou všechny varianty špatné. Kuchtová je přinejmenším zručná politička, dnes alespoň s nějakými zkušenostmi. Každý další zelený by byl jen amatér. Druhá varianta je hledat mimo stranu. To nabízí víc řešení, ale čas ztratíme v každém případě a měnit tým ve chvíli, kdy se účinkováním v něm můžete jen spálit, to je pro budoucího ministra či ministryni opravdu těžký úkol. Prostě průšvih a čekal bych od Topolánka i Bursíka při řešení tohoto problému víc strategického uvažování. Odvolání je efektní, ale v tuhle chvíli nic nevyřeší a mnohé zkomplikuje.
