Dejte si bio, Plus to platí
Když vejdete do některé z velkoprodejen výše nejmenovaného obchodního řetězce, hned u vchodu vás přivítají cedule s nabídkou řady výrobků BioBio. Můžete nakupovat všechno možné od brambor po mléko. Konečně zdravé jídlo! A dokonce levné! Ne, tohle není zaplacený reklamní sloupek. Příběh tohoto zdravého jídla totiž předvádí spíš tu absurdní podobu zeleného konzumerismu.
Marketingově je to vymyšlené skvěle. Prodejny zdravé výživy už dávno nejsou nic nového, ale skutečných bioproduktů tu koupíte minimum. Především proto, že většinou jde o čerstvé potraviny a na ty nejsou malé krámky zařízené. A pak také proto, že farem vyrábějících biopotraviny je u nás naprosté minimum a ceny jejich produkce jsou o hodně vyšší, než je běžné. Kilo mrkve za padesát i víc zaujme opravdu jen skalní environmentalisty. A tady máte najednou biopotravin plný regál v supermarketu a ceny jsou vyšší jen o málo, odhadl bych to tak mezi deseti a třiceti procenty. Nejdražší je máslo, kostka za zhruba 46 korun. Nejmenovaný Plus podle všeho tohle zboží dotuje. Dělá to nejspíš proto, aby si lidé na biopotraviny zvykli. A užívá k tomu všechny osvědčené postupy moderního marketingu. Vlastně bychom měli být rádi. Relativně levné a kvalitní potraviny, kdo by to nechtěl!
Jenže v tom je ta zrada. A to hned dvojí. Zdravá výživa je už pár let v módě, takže jíst řasy, nejíst bílý cukr a u všeho zkoumat „živiny“, patří k životnímu stylu těch environmentálně „osvícenějších“. Důsledky jsou absurdní. Náš jídelníček se stal ještě světovější a zcestovalejší než dřív. Třtinový cukr z jižní Ameriky, sýry z Francie, odkud vozí ty řasy, nevím, ale z Jižních Čech to nebude. Zelení konzumeristé na kvalitu dbají a rádi si připlatí, což je pro obchodníky signál, že je možné vozit zdravé jídlo z velmi planetárně nezdravých vzdáleností. Často z ještě větších, než je zvykem u obyčejných potravin, kde rozhoduje jen cena. V případě BioBio jídla z Plusu to není tak dramatické, ale také jde velmi pravděpodobně z naprosté většiny o dovoz. V tomto případě z Německa. Jenže trend „biopotravin ze statku“ původně vznikl právě proto, aby kelímek jogurtu nenacestoval tisíc kilometrů, než ho otevřete.
Ten druhý problém s tím souvisí. Značku „bio“ vnímají zákazníci jako značku kvality. Biojídlo je podle nich zdravější, méně „jedovaté“. Jde trochu o omyl. Původní smysl značky „bio“ je jiný. Říká, že výrobek vznikl na farmě, kde se hospodaří šetrněji k životnímu prostředí. Tedy není to velkopodnik, kde se užívá ke hnojení chemie a zvířata žijí uvázaná na řetězu. Pokud jde o zdravotní nezávadnost, musí potraviny splnit ty samé normy jako všechny ostatní. Takže když budeme nakupovat dotované BioBio jídlo, můžeme mít dobrý pocit, že kdesi v sousedním Německu se chovají ke zvířatům a krajině šetrněji. No, v případě, že myslíme globálně, by to zase tak moc vadit nemuselo, ale s tím lokálním jednáním to moc společného nemá. Tohle jídlo je hodně zcestovalé. A dálková doprava čehokoli je dnes jeden z hlavních environmentálních problémů. Zelený konzumerismus v sobě skrývá opravdu zapeklité paradoxy.
