Dejte už pokoj s tou školní revolucí

Dejte už pokoj s tou školní revolucí

Dejte už pokoj s tou školní revolucí

Nadzdvihne mě to vždycky spolehlivě, pondělní noviny nebyly výjimkou. Revoluce ve škole! Konec biflování! Někteří učitelé se proti reformě bouří. Ministryně Kuchtová by měla být odvolána. Opravdu hezká ukázka paralelní mediální reality. O revoluci nejde ani náhodou, na konec biflování si ještě počkáme, učitelé jsou spíš bezradní než vzbouření a žádná výměna ministryně tomu nepomůže.


Asi nejpitomější je ta mediálně vnucovaná představa, že právě teď, prvního září 2007, se ve čtyřech tisících základních škol odehraje cosi revolučního a od zítřka se už děti učí výhradně zacházet s informacemi a začnou se zničehonic do školy těšit. Ručím za to, že na žádné české škole se nezmění nic, co by žáci, natož jejich rodiče zaznamenali. Protože pár škol, odhaduji to tak na procento, některé změny dělalo průběžně už léta a teď je jen „legalizovalo“ pomocí vlastního školního vzdělávacího programu. A ty ostatní prostě vzaly staré osnovy, přepsaly hlavičku, a pokud provedly nějaké změny, jsou natolik drobné a nenápadné, že je možná zaznamenají sami učitelé, ale děti a rodiče téměř jistě ne. Takže žádná revoluce.
V zásadě je to dobře. Cesta, kterou se už před lety naše školství vydalo, je přes spoustu výhrad rozumná, i když hodně klikatá. Ale přimět ke změně práce sto tisíc lidí najednou – tolik je zhruba učitelů základních škol –, to opravdu není jednoduché. Princip, že se neučíme kvůli znalostem, jako je třeba průběhový čas v angličtině, ale kvůli kompetencím, abychom se byli schopní domluvit anglicky, je rozumný. Jenže bude trvat léta, než se to nějak konkrétně projeví. Učitelé jsou bezradní proto, že většina z nich je vybavena právě jen znalostmi, ale ony kompetence – samostatně pracovat, řešit problémy a tak podobně - jim chybějí. To k nim pak těžko mohou děti dovést. Je pravda, že ministerstvo za předchozí i současné ministryně jim moc nepomohlo, ale problém je především v tom, že učitelé očekávali instantní návod na reformu, nejlépe v podobě příručky Jak psáti školní vzdělávací program a učiti nově. Jenže to by k ničemu nebylo. 0 tom, jak učit, se musejí bavit především učitelé na škole sami mezi sebou. Příležitostí, jak se k tomu dovzdělat, mají už dnes opravdu dostatek.
Takže revoluci nečekejte, spíš buďte připraveni na mnohá drobná nedorozumění a trvalé realizační potíže. To není chyba reformy, ale logický příznak toho, že se něco, byť pomalu a nenápadně, mění.