Jedno mrtvé dítě, které s velkou pravděpodobností zabil někdo ze širší rodiny, jedno brutálně týrané dítě, velmi pravděpodobně vlastní matkou. Jedno nejspíš unesené dítě, zatím se neví kým. To je za jeden měsíc až dost. Přímým viníkem možná jsou lidé z jejich bezprostředního okolí, ale především případy z Měčína a Kuřimi ukázaly, jak zoufale nepřipravený je v tomhle ohledu stát.
To opravdu není shazování odpovědnosti na vrchnost. Že se najdou lidé, kteří se k vlastním dětem chovají otřesně, to se bohužel občas stává. Problém je, že se opakovaně ukazuje, že státní úřady, policie, ale ani neziskové organizace nejsou na takové situace připravené. U zavražděného Romana z Měčína byl hlavní problém v tom, že neexistuje žádná metoda, jak diagnostikovat stav rodiny, o níž se ví, že je problémová, a posoudit, co se dá pro děti, které v ní žijí, udělat. Tedy ona ta metoda existuje, v zahraničí, ale u nás se zatím nezačala používat. Takže u nás umíme buď dítě ponechat v otřesných podmínkách, nebo ho odebrat a strčit do děcáku. Snaha o odbornou podporu rodiny, která má s výchovou dětí problém, dočasnou pěstounskou péči, sociální kurátorství, nic z toho u nás zavedeno není. Veřejnost, včetně mnoha odborníků, má prostě za to, že když se někdo o děti špatně stará, je pro ně lepší být v dětském domově. Jenže to je podobné, jako byste osprchovali obývák požární hadicí, byť jste původně potřebovali umýt okna.
V Kuřimském případě jsme se nezachovali lépe. „Dát tu pološílenou holčičku do centra Klokánek, to je jako odvézt někoho s tepenným krvácením do lázní,“ pojmenovala to trefně jedna dáma, s níž jsem ten problém konzultoval. Jenže žádný krizový scénář, co dělat s dětmi, které policie najde v tak abnormálních podmínkách, neexistuje. A nedá se vyčítat policistům, že je odvezli do centra, které o sobě prohlašuje, že je zařízením pro děti v nouzi. Nenapadlo je nic lepšího a předem připravený postup, jak se zachovat, není. Že Klokánek z bezpečnostních a jiných důvodů nebyla pravá volba, je zjevné. Dítě odtamtud zmizelo do druhého dne. Jestli uteklo samo, nebo ho někdo unesl, není až tak podstatné. Průšvih je to tak jako tak a chyba státních orgánů zcela nepochybná.
Snad by ty dva otřesné případy mohly stačit k tomu, aby se ministerstvo práce a sociálních věcí už konečně pohnulo a začalo na krizových manuálech pro sociální odbory, policii a neziskové organizace pracovat. Jinak nás čeká téměř jistě další takový případ. Když už jsem použil tu hasičskou metaforu – když hoří, vyrazí k ohni auto plné vody se sirénou a vycvičenými požárníky, kdežto v Kuřimi se motalo po dvoře pár zoufalců, co hledali kohoutek a zvažovali, jestli montérky a kecky budou ta pravá výbava.
