Spotřebitelská organizace SOS, která kontrolovala úroveň prodeje ovoce a zeleniny u nás, označila za jeden z nejčastějších prohřešků v obchodech fakt, že neuvádějí, odkud zboží pochází. Hmm, novinka. Co myslíte, je to obyčejná zpovykanost, nebo užitečná služba zákazníkům?
Ne, nehodlám se tentokrát pohoršovat nad absurditami globálního obchodování, i když, pravda, dovážet do Čech česnek z Číny mi trochu podivné připadá. Opravdu mě zajímá, jestli si někdo všímá oné vyplněné rubriky „země původu“, kterou obvykle najdete hned pod cenou. Přijde mi to jako aktuální otázka. Protesty zemědělců na hranicích, kterým vadí dovoz toho či onoho a nejspíš by rádi znovu zavedli cla, jsou v současném světě předem odsouzeny k neúspěchu. Pokud ale opravdu soucítíme s českými a moravskými zemědělci, pak je to na nás. Hledejme zemi původu: Česká republika.
Osobně přiznávám, že kombinuji cenu a dovozní vzdálenost. Polská jablka jsou sice levná, ale mizerná. Ta z Belgie zase zbytečně drahá. Takže tam chráním domácí zemědělství vcelku s chutí. U brambor mi to je trochu jedno. Do Polska to není o moc dál než na jižní Moravu nebo Vysočinu a trochu konkurence neuškodí, říkám si. No a pak stojím nad hruškami z Argentiny, jsem takový ovocně-zeleninový typ, dovoz vepřového odkudkoli mě nechává klidným, a prožívám autentické rozpaky zeleného zákazníka. Hrušky jsou skutečně dobré, ale ta Argentina je vážně daleko. Tentokrát nakonec odolám, banány obcházím obloukem, zvlášť poté, co jsem si od jednoho kolegy přečetl, jak se ve Střední Americe velkovyrábějí. Postojím nad vadnoucími italskými ředkvičkami, je mi jich trochu líto, pak si dám do košíku ten česnek z Číny, žádný jiný stejně není k mání, jdu ke kase a připadám si jako globálně dezorientovaný pitomec. Nebýt těch cedulek, aspoň bych se tak nestresoval. Jak jste na tom vy?
