Nepříjemná pravda, příjemné teplo

O filmové přednášce Ala Gorea Nepříjemná pravda se psalo začátkem podzimu, když dokument o globálním oteplování vyrazil do českých kin. Jenže jen v jediné kopii, takže jsem ho dostihl až teď při osamělém promítání v pražském kině. Ale lepší termín jsem si nemohl vybrat. Půlka ledna, venku deset nad nulou, na Letné kvetou stromy. To člověk hned uvažuje o globálním oteplování s mnohem větší vstřícností.


Nadšení i stejně vyhraněné odmítání pohledu režiséra Davise Gugenheima, který Goreovu multimediální přednášku proložil životopisnými momenty a udělal z ní celovečerní dokument, nejsou na místě. Ten film vlastně neříká nic nového, ale známé věci opakuje srozumitelně. Počet obyvatel zeměkoule za posledních padesát let raketově roste, s ním množství oxidu uhličitého v atmosféře, kvůli skleníkovému efektu tají ledovce a zcela reálně hrozí změna klimatu, už dnes jsme jejími svědky. Samozřejmě že to je agitka, ale ve většině údajů korektní. Těžko ale od ní očekávat víc, než jakýsi všem srozumitelný úvod do problému. To není objevná vědecká analýza. Normální by bylo takový film promítat v hodinách přírodopisu na školách a pak se o něm se studenty bavit, vysílat ho v televizi a pak navázat tím, co je v něm přesné a co ne. Ale jedna filmová kopie bloudící republikou, kde ji shlédne pár nadšenců, co už tohle všechno stejně vědí, to je opravdu nesmysl.
Chyby tu samozřejmě najdete. Třeba se nedočkáte vysvětlení, za jak dlouho hrozí ono mnohametrové zvýšení mořských hladin po roztátí polárních ledovců. Tady to vypadá, že to máme čekat příští léto, což tak zcela jistě není. Stejně tak se nedozvíte, proč zatím hladiny moří nestoupají, když jsou tu prezentovány desítky fotografií míst, kde pevninský ledovec už zmizel. Film je navíc opravdu určen především americké veřejnosti, která je spotřebitelsky a energeticky mimořádně žravá, a užívá k jejímu přesvědčování poněkud pojišťováckých způsobů. Nejdříve vyděsit obrázky katastrof, aby diváci vůbec vzali problém na vědomí, a pak se narychlo tvářit, že situace vůbec není beznadějná a každý může něco udělat. Zvlášť závěrečné záběry, kde se v titulcích dozvíte, že můžete snížit svou produkci oxidu uhličitého na nulu (vážně nevím, co se tím myslí), když si koupíte úspornou zářivku a hybridní auto, působí hodně křečovitě.
Ale jako start k debatě je to dobré. Protože čekat na tenhle film v televizi je poněkud nejisté, můžete si ho objednat na dvd na stránkách filmu www.climatecrisis.net , kritický článek s odkazem na stránky popisující chyby filmu najdete na webu Liberálního institutu, www.libinst.cz , v sekci Články. Hezkou lednovou zábavu.