Není to zase tak dlouho, co jsem se na tomhle místě mohutně podivoval nad zvolením Miroslava Kalouska předsedou křesťanských demokratů. Už je pár měsíců po Kalouskovi a nový předseda naznačuje, že kuriozity v čele lidovců se stávají pravidlem.
Pokud jde o Kalouska, v té funkci na mě působil podstatně lépe, než jsem vzhledem k jeho problematické pověsti na politických a úřednických pozicích očekával. Přinejmenším nepůsobil trapně, což už samo o sobě není v české politice málo. O to působivější byl jeho finální veletoč, kdy se kovaný antikomunista rozhodl jít s komunisty do vlády. Tenhle obrat byl moc i na příslovečný lidovecký pragmatismus.
Volba vsetínského pana Čunka za předsedu lidovců už měla v mnohém podobu kabaretu i s působivou mordýřskou historkou v úvodu. Ale ta odkryla jednu pozoruhodnou věc. Připadá mi dobré, když na vedoucí pozice v politických stranách přicházejí zkušení regionální a komunální politici. Bývají praktičtěji orientovaní a třeba ODS tenhle způsob výměny prospívá. Jenže u lidovců vyplouvají ze stranického podpalubí čím dál kurióznější osoby. Ať už jde o pana Šustra z Telnice, co se umí tak hezky postarat o sebe a svou rodinu, nebo pana Juránka, který zase nepůsobí právě nejstabilněji. A samotný pan Čunek? Ať už si o jeho „neplatičské kauze“ myslíme cokoli, vážně to není kvalifikace pro šéfování parlamentní straně. To, že byl přesto hned v prvním kole zvolen, svědčí snad jen o naprosté personální nouzi. Naše nejkřesťanštější strana dnes vypadá jako shluk strejců, co si nejraději přihrávají domů, vedených kovbojem, co nedostatek orientace schovává za silácká gesta. Docela rád se zase spletu, ale nepřipadá mi, že by v té funkci zvládl alespoň to kalouskovské „nebýt trapný“.
