Nikdy nebylo líp

Nikdy nebylo líp. Materiálně i pokud jde o svobodu politickou, svobodu tvorby i svobodu osobní, praví se v manifestu, který na zahájení desátého ročníku Mezinárodního dokumentárního festivalu v Jihlavě přečetli jeho organizátoři poněkud překvapenému publiku v pražské kavárně Slávia. Reakce čtveřice elitních intelektuálů (Vachek, Schwarzenberg, Vyskočil a Patočka), kteří měli to téma rozvinout, byla dosti nevstřícná...

. V jejich podání na našem současném žití nic nejlepšího nenacházeli. Jak byste na takovou otázku odpověděli vy?
Aniž bych chtěl kohokoli v možné odpovědi omezovat, přijde mi, že základní varianty jsou zhruba tři.
Ta první je přímočaře prostá. Čísla hovoří jasně. Ekonomika roste a materiálně se rozhodně máme nejlépe v pro nás dohledných dějinách. Je to vidět na každé vesnici a městě v České republice. Parlamentní demokracie sice poněkud pokašlává, ale na nástup jakékoli totality to nevypadá a pokud existuje něco jako perzekuce, jde o okrajovou záležitost zasahující jednotlivce, které má spíš podobu úředního otravování. Navíc máme relativně nezávislá média, která jsou schopná nepohodlné kauzy zveřejňovat. Nikdo netvrdí, že je opravdu všechno nejlepší, ale fakt, že nám zatím nikdy lépe nebylo, je nesporný.
Druhá odpověď je vstřícně pochybující. Jistě se nedá popřít, že materiálně se máme mimořádně dobře, ale téhle době poněkud chybí ideové zakotvení a kultivovanost První republiky i intelektuální jiskřivost šedesátých let. Navíc nelze přehlížet, že opulentní hostina, jíž se účastníme, se týká opravdu jen malé části světa, do níž shodou okolností patříme, a je velmi pravděpodobné, že v dohledné době skončí. Ekologické i ekonomické následky globalizace budou podobně ničivé jako karibské hurikány. Jistě můžeme říkat, že nám nikdy nebylo líp, ale jen tehdy, když si upřeně budeme hledět vlastního českého písečku a odmítneme se rozhlédnout po zbytku světa.
A třetí odpověď je konspiračně odmítavá. To, co mylně považujeme za příznak blahobytu, je ve skutečnosti intelektuální roubík. Konzumní hypermarketové orgie a informace zparodované v nekončící zábavu, ohlupující čím dál větší procento obyvatel, způsobují, že je velmi obtížné té jiskřivé snadnosti bytí nepodlehnout. Stále méně lidí chápe, že je to jen poslední tanec na palubě Titaniku a že za dveřmi už čekají připravené kufry na cestu do sběrného tábora, aniž jsme ochotní se alespoň zamyslet nad tím, kdo ho pro nás tentokrát chystá. V českých dějinách nebyla nikdy žádná zdánlivě šťastná epocha, která by jen nezakládala na další hrůzu. Ta naše není výjimkou.
Kterou odpověď si vyberete?