Jak je hezký penzion český

O nevkusu v českých hotelích a penzionech jsem na tomhle místě psal zhruba před rokem, omlouvám se tedy za opakování tématu. Ale jsou fotografie, o něž se nelze nepodělit. Nabízím dva půvabné kousky, které jsem potkal minulý týden v severních Čechách. Klikněte, nebudete litovat.


Ten první interiér pochází z penzionu Hubert v Doubici, což je malá ves v Českém Švýcarsku. Z názvu se dá vysoudit, že to má být stylový myslivecký interiér… což nakonec vlastně je. Možná se o české myslivosti ani nic přesnějšího říct nedá a to, co já považoval za esenci neumětelství a kýče, je vlastně konceptuální výtvarné dílo.
Zatímco březový háj na zdi a staženou lišku v českých hostincích občas přece jen potkáte, na hotel ve stylu krále Artuše zase tak často nenarazíte. Myslel jsem si, že takovéhle zběsilosti se stavěly jen v devadesátých letech ve snaze přitáhnou klientelu do pohraničních duty free shopů, ale tohle je zbrusu nové dílko. Dříve obyčejný socialistický hotel Tisá pod skalním městečkem kousek od Děčína. Dnes hotel Camelot, který se vám snaží namluvit, že jste jedním z rytířů Artušovy družiny. Nejdřív to považujete za vtip, za kulisy, které hned v pondělí někdo zase rozebere. Ale pak vejdete dovnitř a nevěříte svým očím. Rekonstrukce byla opravdu důkladná. To nasprejované zdivo je i v restauraci, doplněné brněním a rytířskými praporci. A kdo to stojí u barpultu? Není to Ginevra?! Zlaté břízky a kančí hlava!