nahoru

Pamatujete veřejná tábořiště?

TOMÁŠ FEŘTEK 24. července 2006 • 11:41

Ta otázka v titulku není tak prostoduchá, jak na první pohled vypadá. Veřejná tábořiště, tedy místa, kde jste se mohli na rozdíl od kempu vyspat zadarmo, zmizela spolu se socialismem a zlikvidovaly je především přísnější hygienické předpisy. Přitom to byl levný, jednoduchý a velmi účinný způsob regulace divoké turistiky v chráněných oblastech.


Chodil jsem týden po slovenských horách, a tak jsem si dávnou éru veřejných tábořišť, která bývala i u nás hojná, znovu připomněl. Na hřebeni Nízkých Tater, ve Slovenském ráji i v Rudohoří (všechno národní parky, tedy přísně chráněná území) jsou dodnes běžná. Opravdu nic komplikovaného. Na louce dřevěný přístřešek beze stěn, někdy jednoduchá bouda s nezamčenými dveřmi, uvnitř palandy. Pokud to jde, tak u potoka, nebo je pramen sto dvě stě metrů daleko, poblíž stojí suchý záchod. Neplatíte nic, je slušnost po sobě uklidit. Česká veřejná tábořiště v Českém krasu, na Šumavě i leckde jinde vypadala stejně. Obvykle je zřizovaly obce, šlo jen o to vymezit a posekat kus louky. Jenže pak přišly přísnější předpisy a tábořiště zmizela pod nájezdem hygieniků a taky ne všechna vhodná místa byla obecní. Starostové si nechtěli zbytečně přidělávat starosti a veřejná tábořiště zrušili. Takže dneska máte na výběr kemp, který je obvykle daleko, nebo penzion, kde zrovna hosty na jednu noc nevítají. Navíc ty taky obvykle nestojí na hřebeni.
Po slovenské zkušenosti bych navrhoval instituci veřejných tábořišť oprášit. A paradoxně právě v těch nejpřísněji chráněných územích. Protože třeba současná politika Šumavského národního parku, na jehož území je přespat ve stanu zakázáno všude, vyjma několika málo kempů, má přesně opačné důsledky, než vedení parku chtělo. Ti, kteří jdou hřebenovku s batohem, nepřespí na náhorní planině, kde by je ochranáři vyhmátli a pokutovali, ale snaží se zmizet někde v lese, kde škodí a ruší mnohem víc. Že se vstřícnost vůči divokým turistům vyplácí, je vidět třeba na hřebeni Nízkých Tater nebo Rudohoří docela jasně. U útulny se sejde večer deset dvacet lidí, na koho nezbude místo v boudě, postaví si vedle stan. Druhý den v devět ráno není po nikom ani památky. Nikdo se neschovává v lese, je rád, že tu má vodu, stůl a aspoň trochu pohodlí. Co kdyby se naše drahé ochranářské úřady trochu inspirovaly? Nebo opravdu existuje nějaký zvlášť rafinovaný důvod, proč by u nás něco takového nešlo?

TOMÁŠ FEŘTEK