Přemýšlíte zeleně? Přihlašte se!

Při práci na několika textech o ekologickém povědomí české veřejnosti a její nečekané příchylnosti ke Straně zelených jsem narazil na nepochopitelný paradox. Ač náš životní styl vykazuje jasné znaky rozvinutého konzumerismu a v internetových debatách nemají diskutující k nadávkám do melounů a ekofašistů nikdy daleko, v celoevropských průzkumech veřejného mínění vycházíme jako jeden z nejzeleněji uvažujících národů EU. Rozumíte tomu?


Nevěříte? Podle průzkumu Eurobarometr, jehož výsledky byly zveřejněné loni, se 75 % české veřejnosti se domnívá, že stav životního prostředí „velmi silně“ nebo „do velké míry“ ovlivňuje kvalitu života a 89 % se domnívá, že ekologická opatření jsou stejně důležitá jako ekonomická nebo sociální politika. A vrchol toho všeho – 95 % lidí u nás si myslí, že by politici a úřednicí měli brát životní prostředí v úvahu při rozhodování o opatřeních v dalších oblastech, například ekonomice nebo zaměstnanosti. Ve většině těchto názorů jsme výrazně zelenější než lidé ve zbytku Evropy. Osobně to nechápu. V zemi s raketově rostoucím počtem aut a hypermarketů, kde většina lidí tráví dovolenou v zahraničí a nad tendencemi k dobrovolné skromnosti se jen ušklíbnou, pokud o ní ovšem vůbec kdy slyšeli?
Ať pátrám jakkoli, žádné příznaky skromnějšího životního stylu nenacházím. Tedy vynechám-li úzkou skupinu ekologických aktivistů. Znám minimum dobře situovaných lidí, kteří by se vzdali dobrovolně auta a cestování do zahraničí, kupovali výhradně domácí výrobky, nestáli o nejnovější produkty spotřební elektroniky, přestěhovali se do menšího bytu a dávali přednost nábytku a oblečení ze second handu. A už vůbec neznám lidi, kteří by si ze šetrného bydlení, vaření a života udělali zvláštního koníčka. Připadá vám takový životní styl za vlasy přitažený? Ale v západní Evropě takovéhle skupiny existují, jsou relativně početné a pocházejí obvykle ze středních, velmi dobře situovaných vrstev. Jistě, můžeme si říct, že jsme ještě nezbohatli natolik, abychom si mohli dovolit takovéhle manýry z přejedení. Na tom jistě něco bude. Ale kde se tedy vzalo to naše silné ekologické cítění? A proč ho v praxi tak úzkostlivě tajíme? Nebo taky patříte k těm, kteří každodenně trpí s nákupním košíkem, protože v převládajícím konzumerismu nemůžete naplno projevit své niterné zelené přesvědčení? Je-li tomu tak, přihlaste se. Každý nový envirodisident , skrývající se jak lochneska pod hladinou tupé komerce, je na těchto stránkách vítán.