Vážně mě to překvapilo. Přišel jsem na návštěvu ke známým, kompletní rodina ležela na gauči před televizí a sledovala jakousi nahatou paní, kterak si v koupelně čistí zuby a maže prsa. Reality show vstoupila do českých domácností. Ještě víc mě ale překvapilo, když jsem tutéž paní při osobní hygieně viděl druhý den na obálce novin s jakýmsi vyzývavým titulkem. Nic proti reality show, jsou i horší zábavy, ale tenhle princip, kdy se média zahryznou do vlastního ocasu a píší především o tom, co samy zkonstruují, mi připadá zajímavý.
Vážně mě to překvapilo. Přišel jsem na návštěvu ke známým, kompletní rodina ležela na gauči před televizí a sledovala jakousi nahatou paní, kterak si v koupelně čistí zuby a maže prsa. Reality show vstoupila do českých domácností.
Ještě víc mě ale překvapilo, když jsem tutéž paní při osobní hygieně viděl druhý den na obálce novin s jakýmsi vyzývavým titulkem. Nic proti reality show, jsou i horší zábavy, ale tenhle princip, kdy se média zahryznou do vlastního ocasu a píší především o tom, co samy zkonstruují, mi připadá zajímavý.
Původně noviny vycházely proto, abychom se něco dozvěděli o světě okolo. Kromě toho byly prostředkem sociální komunikace a umístěním na titulní stránce či v černé kronice rozdělovaly události na ty více a méně důležité. Rozhlas a televize vznikly později ze stejného důvodu, s tím, že ty informace budou rychlejší a přesnější. Pak přišla éra infotainmentu, kdy bylo jasné, že informace musí být i zábavná, později především zábavná, na přesnost, důležitost a obsah už se tolik nehledí.
Ale v posledních letech přichází celosvětově zcela nový fenomén. Protože skutečnost je až na pár katastrof příliš všední a hlavně příliš komplikovaná, než aby ji bylo možné zpracovat ve třicetivteřinovém šotu, začala si média vyrábět vlastní realitu, která se jim ke zpracování lépe hodí. Čtete rádi o slavných, ale o Lucce a Karlovi už víte vážně všechno? SuperStar a Miss dodá každý rok deset dvacet nových hvězd, které se mohou rozvádět, umírat na rakovinu, trápit se anorexií, nebo alespoň odjíždět do Karibiku. Reality show jsou ale v tomhle smyslu skutečnou inovací, kdy je princip – skutečné je to, co je v televizi – doveden do extrému. Všichni pochopitelně vědí, že je to hra. Pár lidí se nechalo zavřít za peníze na pár týdnů do vily. Ale je to na obrazovce každý večer a tak se hra stává tou nejskutečnější skutečností a jako o takové o ní budou psát i noviny. Kruh se uzavřel, média si zkonstruovala realitu podle svých představ, dostatečně jednoduchou a zábavnou, a teď o ní může s veškerým zaujetím referovat.
Nemoralizuji. Nevadí mi VyVolení ani Big Brother. Naopak je mi sympatické, že tak přesně odhalili cosi, na čem se chtě nechtě také podílím. Reality show jsou jen extrémním a proto viditelnějším projevem obecného principu. Média vytváří poloprůhlednou realitě podobnou mlhu a co se děje ve skutečnosti za ní, víme stejně málo, jako v časech, kdy žádné noviny nebyly. Není to zajímavé?
