nahoru

Dálnice do Hradce a "ekoteroristka" Havránková

TOMÁŠ FEŘTEK 28. června 2005 • 11:26

Popravdě řečeno, píšu tenhle článek za posledních pět let asi tak po páté a pořád stejně. Pokaždé, když se rozvíří debata okolo nedokončené dálnice D11 do Hradce Králové a v diskusi řidiči nadávají na ekoteroristy, kteří blokují výstavbu, nedá mi to a zoopakuji: Jestli se v případě hradecké dálnice někdo choval arogantně a bez ohledu na veřejný zájem, nebyla to paní Havránková, ale stát.


Nadávat na zelené, že blokují výstavbu dálnic, je u nás v módě. Když ale ty jednotlivé případy znáte podrobněji, skoro pokaždé zjistíte, že realita je jiná. Na začátku je špatný projekt, který se bezohledně nacpe přímo doprostřed nějakého chráněného území s představou, že „ono to nějak projde“ a pak Ředitelství silnic a dálnic roní krokodýlí slzy, že ho ochranáři zdržují. To je přesně případ dálnice D8, která se na léta zastavila před Českým středohořím a D11, jež se trefila přesně doprostřed Libického luhu, který by opravdu nebylo složité už v projektu obejít. A další věc je neschopnost vyjít vlastníkům pozemků docela normálně vstříc. Stát si často svou arogancí odpůrce dálnic přímo vychovává a případ paní Havránkové je v tomhle smyslu ukázkový.
Havránkovi jsou zemědělská rodina, která hospodaří na polích před Hradcem Králové. Proti dálnici nejsou, jen chtějí, aby nezlikvidovala jejich živnost. Když v roce 1993 převzali v restituci rodinný statek, psali opakovaně úřadům, že vědí o chystaném projektu dálnice a chtěli by vyměnit pozemky tak, aby oni mohli hospodařit a dálnice neměla problémy. Ten dopis jsem viděl. Bez odpovědi. Podruhé nabízeli totéž v roce 1998. Pozemky, o něž žádali, vydal ale stát někomu jinému a rozumnou náhradu nenabídl. Jenom vyhrožoval vyvlastněním. Nakonec dotlačil konzervativní zemědělce k tomu, že prodali trucpruh svých pozemků několika desítkám ekologických aktivistů, aby to vyvlastňování alespoň nebylo tak jednoduché. Nějakou rozumnou nabídku nedostala rodina dodnes. Jen se v novinách píše o „problému Havránková“, který brání výstavbě dálnice, zatímco na staré hradecké silnici se každou chvíli někdo zabije.
Přitom příležitostí tomuhle konfliktu předejít bylo za ta léta víc než dost. A teď najednou chceme, aby se ti, kterým jsme donedávna šlapali po hlavě, obětovali pro veřejný zájem. A budeme se pohoršovat nad vlekoucími se soudy a ekologisty. Jenom trapné to je.
Ty poslední čtyři věty jsem napsal zhruba před rokem. Platí pořád stejně. Tak si nestěžujme na aktivisty.

TOMÁŠ FEŘTEK