nahoru

Kde se berou ti levičáci?

TOMÁŠ FEŘTEK 9. května 2005 • 10:30

Webové diskuse nebývají právě zdvořilé a jak tak pročítám Neviditelného psa a servery Reflexu a Lidovek, nejčastější současná intelektuální nadávka je osočení z levičáctví. I mně osobně se jí dostalo v posledních týdnech tolikrát, že jsem začal přemýšlet, co tím chtěli diskutující říct. A jak vlastně názorově vypadá ne – levičák.


Když si ho skládám z oněch diskusních příspěvků, vychází mi komická figura, která si vždy a povinně uplivne slyší – li o zelených, životním prostředí, ekologii a doma v koupelně má nejspíš atomový bojler. Pro účely tohoto uplivnutí byl dokonce vytvořen nový termín „ekologisté“, jako zkratka ekologických aktivistů. To by koneckonců bylo docela záslužné, protože opravdu je rozdíl mezi ekologem - vědcem a občanským aktivistou. Potíž ale je, že tohle slovo slouží výhradně jako nadávka. Ostatně správný ne – levičák se stejně ostře vyhrazuje proti čemukoli, co by mohlo zavánět feminismem a případně jakýmkoli sdružování občanů, snad vyjma politických stran. Občas mi opravdu připadá, že každý, kdo chce svůj život ovlivňovat ještě jinak, než vhozením volebního lístku do urny, se v tomto intelektuálním milieu vystavuje obvinění z revolucionářství. Mediálním domovem, kde se ne - levičák alespoň na chvíli cítí bezpečně, neohrožován hustými šiky novinářů – levičáků, je snad jen internetová revue Fragmenty a vyhraněně konzervativní časopis 51 Pro, kde je svět reaganovsky prostý a neměnný. Klimatické změny neexistují a žena patří na věky do kuchyně. Přiznávám, i v mých očích je ta karikatura tak ubohá, že nikdo takový snad reálně existovat ani nemůže.
Vysvětlení je nejspíš prosté. Ona nadávka do levičáků není nic jiného než paušální označení pro toho, kdo má jiný pohled na svět než já. Za komunistů se každému, kdo jen náznakem zpochybnil naprostou bezchybnost režimu, dostalo podobně paušálního označení z pravicového oportunismu. Ve skutečnosti naprostá většina oponujících s pravicí neměla nic společného, jak se ostatně po Listopadu ukázalo. A naopak, pokud bychom měli hledat ty, kterým podobně leží v žaludku obnovitelné zdroje energie, ochrana přírody, občanská obrana proti dálnicím a velkým stavbám, právo na informace o životním prostředí a podobné výstřelky, najdeme kromě části ODS ještě lidi typu Schlinga, Foldyny a Lachnita, tedy socialisty zakládající v ČSSD levicovou frakci. Sakra, je ten život složitý. Zlaté reaganovské časy, kdy bylo jasné, kde bydlí Satan.

TOMÁŠ FEŘTEK