Takovou potupu si Jazzová sekce nezaslouží

Minulý pátek oznámily agentury, že Jazzová sekce (pro mladší – občanské sdružení, které za komunistů vydávalo nedostupnou literaturu a hudební nahrávky) obdržela Medaili T. G. Masaryka za mnohaleté úsilí o demokratické prostředí v České republice. To by nebylo nic divného, jen si možná řeknete, proč to trvalo tak dlouho. Jazzová sekce opravdu vydávala důležité věci, a navíc v době, kdy každá taková knížka nebo kazeta vyžadovala odvahu a osobní nasazení...

. Tristní ale je, že onu medaili převzal její předseda Karel Srp, o němž se léta ví, že byl spolupracovníkem StB a on to nijak nepopírá, a to z rukou komunistického místopředsedy Vojtěcha Filipa. Co to má znamenat?
Když mě přešel první vztek, zkoušel jsem si to alespoň nějak odůvodnit. Že byla Jazzová sekce pod dohledem tajné policie, je pochopitelné. Že se snažili (a tentokrát úspěšně) získat ke spolupráci jejího předsedu, není překvapující a kdo z nás ví, jak by v takové situaci obstál. A koneckonců těm knížkám a muzice to na důležitosti neubírá. Jazzová sekce si takové ocenění určitě zaslouží a kdo jiný by ho měl převzít? Ostatně po těch patnácti letech se k Jazzové sekci už jen málokdo hlásí. No a Vojtěch Filip je přece místopředseda Poslanecké sněmovny, který má podobné věci v popisu práce, navíc z komunistů je to přece jen ten o něco osvícenější.
Co na ty argumenty říkáte? Já bych sebekriticky řekl, že to není nic jiného, než zoufalý a neumělý pokus obhájit neobhajitelné. Srp přebírající od Filipa cenu za budování demokracie, to je trapas. Bez debaty. Stejně jako premiér, jehož paní podniká za peníze z bordelu, zatímco jeho směnka koluje v polosvětě. Stejně jako když se na jeho největšího kritika provalí, že jeho byt zase platil zbrojní magnát v době, kdy onen ctihodný muž byl náměstkem na ministerstvu obrany. Podobných neuvěřitelností je náš veřejný život plný a skoro vždycky nám je vysvětlí tak pružně, jak jsem se o to pokusil v případě Srpa s Filipem já. Jistě, život je složitý a nejednoznačný, ale zkusme si zachovat soudnost. Když agent Státní bezpečnosti přebírá od představitele totalitní strany medaili za budování demokracie, je to výsměch. A ne že ne.